Navigace: Tematické texty V Vánoce Texty na nástěnky - Vánoce r. 2008 / Dva dny iluze, Chesterton o Vánocích

r. 2008 / Dva dny iluze, Chesterton o Vánocích

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátech: doc, pdf.

VÁNOCE: DVA DNY ILUZE?

Vánoce jsou prý svátky pokoje, rozněcují v lidských srdcích lásku. Při pohledu na dítě narozené v betlémské stáji možná někteří zjihnou a chtějí se alespoň na chvilku chovat ke svým blízkým pěkně. V některých rodinách si dokonce slibují, že se na Štědrý den nebudou hádat, občas se o Vánocích přerušovaly i války.

Nejpozději 27. prosince se ale vše vrátí do “normálu“. A tak se zdá, že harmonie, která mezi lidmi zavládla o Vánocích, byla jen iluzí. Anebo neuskutečnitelným snem - něčím, po čem v hloubi srdce toužíme, neočekáváme však, že by se to mohlo někdy naplnit.

Bůh nám ale neprojevil svou dobrotu a lásku jen proto, abychom se rozněžnili při pohledu na Betlém nebo prožili dva dny v roce v iluzi o pokoji mezi lidmi. Chce ve svém milosrdenství každého z nás očistit od sobectví a obnovit nás svým Duchem lásky.

Království pokoje totiž nepřijde
skrze lepší vládu, spravedlivější zákony,
nebo polepšením druhých lidí.

Boží království může
každý z nás zakusit,
když Bohu dovolí,
aby proměnil jeho srdce tím,
že ho naplní svojí láskou.

A toto platí pro každého z nás.
I pro Tebe!

Projevila se dobrota Boha,
našeho spasitele,
a jeho láska k lidem;
ne snad proto,
že my jsme vykonali něco dobrého,
ale z jeho milosrdenství (Tit 3,4-7).

CHESTERTON O VÁNOCÍCH:

Už dnes to vypadá tak, že většina lidí bude slavit Vánoce jenom formálně jako něco, co už nelze ani vysvětlit. Budou slavit tajemný den vánoční se stromečkem a dárky snad tak dlouho, až se jednou probudí a zjistí proč...

Jako děti jsme byli vděční, že nám Bůh nadělil drobné dárky do punčochy. Proč bychom neměli být vděční dnes, kdy víme, že nám nadělil do punčoch obě nohy?

Pomyslíme-li na Boží dítě v prosinci,
měli bychom si uvědomit,
co to znamená.
Ježíš nebyl letním sluncem úspěšných,
ale ohněm nešťastníků v zimě.

(Z knihy „Úžas, radost a paradoxy života v díle G. K. Chestertona“, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.)

Témata: Nástěnky - texty Vánoce iluze Vděčnost

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.