Navigace: Tematické texty V Vánoce Texty na nástěnky - Vánoce r. 2009 Bůh neprodlévá na nebesích...

r. 2009 Bůh neprodlévá na nebesích...

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

Bůh neprodlévá na nebesích,
aniž by se o nás zajímal…

Zní to jako hojivé zvolání uprostřed plynoucích dnů, týdnů a měsíců: Probuď se! Uvědom si, že Bůh přichází! Nikoli včera, nikoli zítra, ale dnes, teď! On není Bohem, který prodlévá na nebesích, aniž by se zajímal o naše dějiny, ale je to „Bůh, který přichází“.

Je Otcem, který na nás nikdy nepřestává myslet a který si s maximální úctou vůči naší svobodě přeje se s námi setkat a přijít k nám; chce přijít do našeho středu a přebývat mezi námi, chce s námi zůstávat. K jeho příchodu ho nutí jeho vůle osvobodit nás od zla a smrti a od všeho, co brání našemu skutečnému štěstí. Bůh přichází, aby nás zachránil, spasil.

Nezapomeňme si navzájem
darovat
čas…

Nezapomeňme při tom množství dárků, které nakupujeme a dostává-me, na ten nejvlastnější dar: darovat něco sami ze sebe. Darovat si navzá-jem čas. Otevřít náš čas Bohu. Tak zmizí hektičnost. Tak se objeví radost, tak nastanou pravé svátky. Mysleme při svátečním stolování na slovo Páně: Když strojíš večeři, nezvi ty, kteří by tě také pozvali, ale pozvi ty, které nikdo nezve a kteří tě také nemohou pozvat (srov. Lk 14,12).

Nechť vánoční svátky naplní srdce všech pokojem a mírem!

Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI., vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Více: www.vira.cz/vanoce

Témata: Nástěnky - texty Vánoce

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.