Navigace: Tematické texty M Maria Texty na nástěnky - Maria, růženec r. 2011 Slabost bereme jen jako nevýhodu…

r. 2011 Slabost bereme jen jako nevýhodu…

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

Slabost bereme jen jako nevýhodu…

Maria - matka Boží - chválí mocného Boha, že shlédl na její nepatrnost a učinil jí veliké věci. Podobně se apoštol Pavel chlubil svou slabostí, aby na něm spočinula Boží moc (srov. 2 Kor 12,9).

My se ale většinou svou slabostí nechlubíme a nepatrnost bereme ve společenské soutěži spíše jako nevýhodu. P. Marie-Eugène napsal: „Často vidíme jako překážku našeho duchovního růstu právě to, co je před Bohem naší největší devizou.“

Z pohledu víry je totiž ohraničenost a slabost pro člověka velikým dobrem, poněvadž ho vyvádí z falešné soběstačnosti. A co víc, přitahuje Boží milosrdenství a Boží moc. Proto nás asi Boží nepřítel ponouká k tomu, abychom se snažili zařídit se tak, abychom nepotřebovali milosrdenství Boží ani lidské, abychom nebyli schopni pokorně svou chudobu a potřebnost přijmout.

Maria nás učí vnímat svou nepatrnost.

Zpracováno podle knihy Vojtěcha Kodeta: UČEDNICTVÍ, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Témata: Maria Nástěnky - texty

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.