„Uvedení Páně do chrámu“ (lidově zvaný svátek „Hromnic“), poukazuje na příběh, kdy Maria a Josef přinesli do Jeruzalemského chrámu malého Ježíše, aby jej podle židovského Zákona představili a odevzdali Bohu. Tato epizoda obrací naši pozornost k několika postavám, které se při této události setkaly. Jsou to Maria a Josef, Simeon a Anna. Každý z nich byl jiný, lišili se, ale všichni hledali Boha a nechávali se jím vést. Pisatel evangelista Lukáš u všech čtyř postav zachycuje dvojí postoj: pohyb a údiv (Lk 2,22-40).

Křesťanství znamená nechat se vést Božím Duchem

Prvním postojem je pohyb. Maria a Josef se vydávají do Jeruzaléma. Simeon, pohnut Duchem, se vydává do chrámu, zatímco stařičká Anna slouží Bohu dnem i nocí. Takto nám tyto čtyři postavy ukazují, že křesťanský život znamená dynamismus, vyžaduje ochotu putovat a nechat se vést Duchem svatým. Nehybnost nepatří ke křesťanskému svědectví a k poslání církve.

Svět potřebuje křesťany, kteří se nechávají pohnout a neúnavně se ubírají cestami života, aby všem přinášeli útěchyplné Ježíšovo slovo. Každý pokřtěný obdržel povolání zvěstovat Ježíše a poslání hlásat evangelium!

Schopnost žasnout přináší užitek

Druhým postojem u oněch čtyřech postav, je údiv. Maria a Josef „byli plni údivu nad slovy, která slyšeli“ o Ježíšovi. Údiv je rovněž reakcí starce Simeona, který v dítěti Ježíši spatřuje svýma očima spásu, kterou Bůh připravil pro všechny národy a na kterou léta čekal. A totéž platí pro Annu, která také „velebila Boha“ a mluvila o dítěti Ježíši k lidem. Byla svatě upovídaná, protože mluvila dobře a o dobru, nikoli o špatnostech. Mluvila, zvěstovala.

Tyto postavy věřících prostupuje údiv, protože se nechaly uchvátit a strhnout událostmi, ke kterým došlo před jejich zraky. Schopnost žasnout nad věcmi, jež nás obklopují, podporuje náboženskou zkušenost a přináší užitek ze setkání s Pánem. Neschopnost žasnout nás naopak činí lhostejnými a zvětšuje odstup mezi vírou a každodenním životem.

Sestry a bratři,
buďme vždy v pohybu
a buďme otevřeni úžasu!