Od nacistů trest smrti, od komunistů 22 let tvrdého žaláře. 
Mnohokrát měla na kahánku.
Nikdy se ale nevzdala: Růžena Vacková.
(23. dubna 1901 - 14. prosince 1982)

Narodila se v lékařské rodině ve Velkém Meziříčí, kde byla vychována v sebevědomou, ale také citlivou a empatickou osobnost. Nikdy se neprovdala, ovlivnila ale řadu mimořádných mužů své doby. 

Za války se spřátelila s katolickým knězem a teologem Josefem Zvěřinou a konvertovala ke katolicismu. Po válce společně s Josefem Zvěřinou, Otou Mádrem, Alexandrem Heidlerem, Václavem Vaškem a dalšími se zapojila do Katolické akce. 

V roce 1951 byla zatčena komunistickou mocí a v červnu 1952 odsouzena v procesu Mádr a spol. za vyzvědačství a velezradu na 22 let do vězení. Růžena Vacková strávila ve vězení téměř 16 let (včetně vyšetřovací vazby) a prošla věznicemi v Pardubicích, Ilavě, Novém Jičíně a Opavě. Ve vězení organizovala vzdělávací přednášky. Rehabilitace dosáhla v roce 1967, kdy byla propuštěna z vězení v Ostrově. 

Později spoluzaložila sdružení bývalých politických vězňů K 231 a podepsala Chartu 77.