Raniero Cantalamessa

Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme pánu. Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých, i živých. (Řím 14,7-9)
Žít "sobě" znamená mít výchozí bod i cíl v sobě; znamená to žít jen "ze" sebe a "pro" sebe. Znamená to existenci uzavřenou samu do sebe, bez jakékoliv perspektivy (věčnosti).
Žít "Pánu" naopak znamená žít "z" Pána - z plného života, který on nám dává a z jeho Ducha. Jde o přenesení těžiště ze sebe na Pána, jde o to, být spolu-pracovníkem na budování mého života. "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2,20).
Plodem života (v) "Pánu" je radost.
Kdo žije jen pro sebe, může svou radost budovat jen z věcí konečných, nejistých a pomíjivých. Proto je neúprosně odsouzen k smutku, třebas i pod maskou veselosti...
Kdo však žije "pro Pána", může se radovat, protože buduje svůj život a radost z "materiálu", který je nepomíjivý, trvalý, jistý a ustavičně nový. Boží - Pánova radost se tak stává jeho radostí. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná (Jan 15,11).
Proto je pro náš život skutečně rozhodujícím předělem, když si (znovu) zvolíme Ježíše za jediného Pána svého života. Tak "oživujeme" svůj křest aby z něho mohla vycházet nová síla pro náš život. Nejjednodušším vyjádřením našeho rozhodnutí bude, když se naučíme říkat: "Ježíš je Pán!", avšak novým způsobem, "v Duchu", se stejnou mocí, se kterou mohl prohlásit apoštol Pavel: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (Řím 10,9).
Ježíš je můj Pán; on je důvod mého života.../on je Pán nad situacemi, věcmi a lidmi, ze kterých mám strach, on je pán nad mou budoucností.../
Svět jednou pomine, musíme se proto držet Toho, který je věčný, abychom nepominuli se světem...

(Podle Raniero Cantalamessy,Život pod vládou Kristovou, str. 273-280)