Růst pravé lásky (Leo J. Kardinál Suenens)

Požadavek, aby se sexuální vztahy uskutečňovaly jen ve svátostném manželství, narážejí u obvyklé současné morálky, ale církev musí být věrna svému úkolu upozorňovat lidi na fundamentální zásady.

Bylo by paradoxní, kdyby sexualita, v níž se jednotlivec velmi silně angažuje, byla útočištěm individualismu!

Mnoho milostných vztahů nevede k manželství - pohlavní akt před manželstvím je manželstvím bez manželství.

"Lidské tělo není opravdu jen objekt rozkoše, nýbrž "místo" osobního vyjádření a pro křesťany "chrám Ducha svatého" (1 K 6,19)." (34)

"Nelze beztrestně znevažovat velké fundamentální symboly, které Kristus pozdvihl na "svátosti", tzn. viditelná znamení, v nichž se setkává Bůh a člověk. Vzájemné tělesné odevzdání v manželském objetí k nim patří." (35)

Není zde dobré zkoumat hranice porušení zákona. To by znamenalo snížit sexuální setkání na činnost podléhající náhodným zákonům kultury a závislou na dobových proudech. Nejde přece o stanovení hranic dovoleného, ale o respekt k růstu pravé lásky a kvalitě života.

Čistota "podporuje důstojnost člověka a činí jej schopným opravdové, velkorysé a nezištné lásky, která ctí druhého." (36-37)

(Leo J. Kardinál Suenens: Christliche liebe und Sexualitaet heute, Johannes-V. Leutendorf 1989, s. 31-37)