Různé

V našem životě stále prožíváme dobu očekávání, přípravy, dobu příchodu - advent. Jsme "lidem, který žije a putuje v temnotách". Nenávist, zášť, chudoba, nespravedlnost, násilí a nemoci ohrožují život a pokoj na této zemi. Každý z nás nějak zažívá nepokoj, uspěchanost, nebo opuštěnost, všednost a nudu jako svůj trpký osud. Proto s touhou očekáváme definitivní příchod našeho Zachránce - Ježíše Krista.

Přijď, Pane Ježíši, ty, kterého národy očekávají, a potěš nás svou blízkostí. Přijď ty, lesku Boží nádhery, ty, sílo a moudrosti Boží: Proměň noc našeho života v den a dej světlo našim očím. Amen
(Podle sv. Bernarda z Clairvaux)

+

Advent není hrou na to, jako že se Ježíšek ještě nenarodil, a tak už se děsně těšíme a připravujeme na vánoce, kdy se narodí a kdy k nám jako konečně přijde.

+

Bože, stvořil jsi nás pro sebe, neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě!
(Sv. Augustin)

Dokonalé a nepomíjející štěstí v pozemském životě nenajdeme, neboť žádná pozemská hodnota není nekonečná. Avšak člověk touží po dobru stále větším, tužba pronásleduje tužbu - chce prostě hodnoty neomezené. Jedinou takovou neomezenou hodnoto je Bůh, ke kterému nán otevřel cestu Ježíš Kristus. Záleží jen na nás, zda budeme stále připraveni na setkání s ním a zda se po této cestě vydáme.

+

Všechno začíná touhou.
(Nelly Sachsová)

+

Buď pochválen za smutek podzimu a zimních večerů, které probouzejí tím radostnější očekávání jara. Noc lidstva čekajícího na vykoupení končí. Přijď osvoboditeli a osvoboď mne.
(A. Pereira)

+

Blížíme se k vánocům nebo - což je výstižnější - štveme se k nim nebo, zaměstnáni něčím jiným, necháváme se k nim hnát, každý svým krokem, svým stylem. Vhodnější by bylo očekávání. Ne ovšem pouze čekání na svátky ...Rozhodující je čekání na Boha.
(Gustav Ebeling)

+

Když slavíme advent, podílíme se na stesku lidstva po příchodu Boha /po setkání s Bohem/. Věříme v tento příchod /v toto setkání/. Bůh se k nám blíží stále více, příchází do naší temnoty. Připomínáme si a vzpomínáme na to, že Bůh před dvěma tisíci lety vstoupil do našeho světa příchodem Ježíše, myslíme na jeho dnešní příchod do našeho společenství, do života každého z nás a očekáváme jeho zjevení na konci času.
(A. Pereira)

+

Vězeňská cela je docela dobré přirovnání pro adventní situaci. Člověk doufá a dělá to či ono, ale dveře jsou zavřeny a mohou být otevřeny jenom zvenku.
(D. Bonhoeffer)

+

Křesťan je člověk, který s touhou očekává Krista...
(John Henry Newmann)

+

Ježíš přinesl zprávu, že království Boží je na dosah ruky. Všechny nás do svého království zve. Avšak (první a) poslední, rozhodující krok je závislý na nás.

+

Řekněte sami, zda advent není dobou vyhlížení, očekávání, obdobím touhy. (Viz Řím 8,19-25)
(Karel Herbst)

+

Symbol adventního věnce
V adventu vzhlížíme ke Světlu, které je mocnější, než všechna temnota. Proto na adventním věnci postupně zapalujeme svíce. Světla tak na věnci od nědele k neděli přibývá. Toto světlo je symbolem, které obrací naši pozornost ke Světlu, které každému člověku daroval Bůh: Ježíš Kristus.

Věnec byl vždy symbolem vítězství, královské důstojnosti. I v Písmu svatém se mluví o věncích jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Toto vše je od Boha nabídnuto všem lidem.
Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života (2Tim 4,8; Zj 2, 10).

+

Procházíme Adventem
nevědouce co očekávat
nevědouce v co věřit.
Procházíme Adventem
namísto co by Advent
procházel námi.
(Alois Volkman)

+


Slavit advent tedy znamená mít účast na touze po příchodu Božím a na obrácení, které tento příchod vyžadoval. Prožíváme při tom stále víc a víc, jak se k nám Bůh blíží v našich temnotách. (Zvěstování víry I., Síť, Praha 1994, 68)