Různé

74
Bůh "chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy" (1 Tim 2,4), tj. k poznání Ježíše Krista.38 Je proto nutné, aby Kristus byl hlásán všem národům a všem lidem, aby tak zjevení dospělo do všech končin světa:
"Bůh ve své velké dobrotě zařídil, aby to, co zjevil ke spáse všech národů, zůstalo navždy neporušené a bylo předáváno všem pokolením."39

95
"Je tedy zřejmé, že posvátná tradice, Písmo svaté a učitelský úřad církve jsou podle moudrého Božího rozhodnutí tak spolu spojeny a sdruženy, že jedno bez druhých nemůže být, a že všichni tři činitelé zároveň, každý svým způsobem, pod vlivem jediného Ducha svatého přispívají účinně ke spáse duší."65

677
Církev vejde do slávy království jedině prostřednictvím těchto posledních velikonoc, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení.595 Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným triumfem církve,596 cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla,597 po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe.598 Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít podobu posledního soudu,599 a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa.600

771
"Jediný prostředník Kristus ustanovil a bez přestání udržuje svou svatou církev, společenství víry, naděje a lásky zde na zemi, jako viditelný organismus a jejím prostřednictvím rozlévá pravdu a milost na všechny."
Církev je zároveň
- "společnost vybavená hiearchickými orgány i Kristovo tajemné tělo;
viditelné shromáždění i duchovní společenství;
pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary."
Tyto rozměry "tvoří jedinou složenou skutečnost, srůstající z lidského a božského prvku".171
Církev "je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází. Tyto vlastnosti církve jsou ve vzájemném vztahu: to, co je v ní lidské, má být zaměřeno k božskému a jemu podřízeno, viditelné k neviditelnému, činnost ke kontemplaci, přítomné k budoucí vlasti, kterou hledáme."
"Ó pokoro! Ó vznešenosti! Kedarský svatostánku, Boží svatyně; pozemský příbytku, nebeský paláci; blátivá chatrči, královský dvore; smrtelné tělo, světelný chráme; smetí pro pyšné, ale nevěsto Kristova! Jsi snědá, ale krásná, jeruzalémská dcero: i když tě hyzdí námaha a bolest dlouhého vyhnanství, přesto tě krášlí nebeská krása."

816
"Jediná Kristova církev..." je ta, kterou "po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili... Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním."
Dekret 2. vatikánského koncilu o ekumenismu objasňuje: "Jedině
prostřednictvím katolické církve, která je `všeobecným nástrojem spásy', je dosažitelná plnost všech prostředků spásy. Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno kristovo Tělo na zemi, k němuž se musí plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu."