Různé

Sv. Terezii z Lisieux bylo řečeno, že možná prodělá hodinu strachu před smrtí, aby odčinila své hříchy.
Svatá Terezie odpověděla: "Strach před smrtí k odčinění mých hříchů? To by nemělo větší účinek než špinavá bahnitá voda!... Pokud jde o mne, jediná věc, která mě očišťuje, je oheň Božské Lásky."
/ Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.185/

+

Když se mluvilo se sv. Terezií z Lisieux o očistci, řekla: "Och, jak mě zarmucujete, jste velmi nespravedlivé vůči Bohu, když myslíte, že půjdete do očistce. Když člověk miluje, nemůže pro něho být očistec."
/ Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 201/

+

...Ó jak bych byla šťastná, kdybych tím, že půjdu do očistce, mohla vysvobodit jiné duše, trpět místo nich. ...(Sv. Terezie z Lisieux)

+

Pomoc našim zemřelým!
Od 1.11. do 8.11. lze denně získat "plnomocné odpustky" pro ty, kdo jsou v očistci.
Tyto "dušičkové" odpustky, které jsou přivlastnitelné našim bratrům a sestrám v očistci, může získat každý křesťan, který žije v plném společenství s církví, který není odloučen od Boha těžkým hříchem, který nemá trvalé zalíbení v žádném hříchu, který má úmysl tyto odpustky získat, a který vykoná požadované úkony:
- návštěva nějakého hřbitova s modlitbou za zemřelé
- svátost smíření (sv. zpověď)
- účast na slavení eucharistie (mše sv.) s přijmutím těla Páně
- modlitba na úmysl papeže
Co jsou odpustky? :..........

+

Dodatky:
- Být s Bohem znamená být svatý - šťastný, blažený.
Pravému štěstí ale brání sobectví. Sobectvím se totiž člověk zakuklí (uzavře) sám do sebe, do svého malého, dusného prostoru, kde se mu všechno za chvíli znechutí a to vede k nesmyslné prázdnotě, osamocenosti, temnotě.
V očistci se člověk osvobozuje ze své uzavřenosti do sebe, která mu brání plně se otevřít dialogu lásky s Bohem.
Očistec je příležitostí k tomu, aby se člověk, zakuklený do sebe, rozvinul a mohl se stát svobodný a volný jako motýl...

+

-uzavření se do své sebestřednosti, sobectví, do sebe- nemožnost být zahrnut, obdarován Boží láskou, nemožnost žít ve společenství lásky, kdyby měl někdo v takovémto stavu vejít do společenství s Bohem, do nebe, nemohl by to plně prožívat, proto je očistec místem zrání a otevírání se
- člověk se musí otevřít Boží lásce, zanechat za sebou uzavřenost
- nechat se milovat, dovolit, abych byl milován
- prostor, kde se člověk, který zemřel ve spojení s Bohem poznává nicotnost svých snah být šťastný, "svatý" jen z vlastních sil a na vlastní pěst. Zde má příležitost se od takovýchto pout osvobodit a plně se otevřít milujícímu Bohu...

+

Co je očistec? -Mnoho nejasností.- Připravit se a dorůst ve své lásce.
2 Mak 12 - Jeden židovský vojevůdce dal obětovat část válečné kořisti v jeruzalémském chrámě, aby padlým vojákům byly odpuštěny jejich hříchy. - Očištění hříchů a vin může člověk dojít i po smrti.
"On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená zbožná myšlenka - proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy." (2 Mak 12,45)
"Kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani na tomto světě, ani na onom." (Mt 12,32) Existuje tedy nějaké odpuštění na "onom světě".
Očistec - uvědomění si zla, které člověk způsobil hříchem, i touha po oddání se lásce a Bohu. "V ohni to vyjde najevo....Když někomu jeho dílo shoří, sám se zachrání." (1 Kor 3,13-15)
Sebeláska postavená na opozici vůči Bohu nás ovšem přivádí tam, kde panuje oddělení od Boha. O tomto místě hovoří Ježíš jako o pekle.
/"Svědkové Jehovovi, nebo Bible?", str.40/

+

Sdílení milostí ve společenství svatých
Aniž bychom to věděli, často nějaké skryté duši vděčíme za milosti a světla, která dostáváme, protože Bůh chce, aby si svatí sdíleli modlitbou, navzájem milost, aby se pak v nebi milovali velkou láskou, ještě mnohem větší než je v rodině. Kolikrát jsem myslela na to, že za všechny milosti, které jsem dostala, mohu vděčit nějaké duši, která mi je vyprosila na Bohu a kterou poznám až v nebi. ...Docela malá jiskra bude moci dát vzniknout v celé Církvi velkým světlům, jako jsou učitelé a mučedníci, kteří budou bezpochyby vysoko nad ní v nebi.
V nebi se nesetkáme se lhostejnými pohledy, protože všichni vyvolení poznají, že si navzájem vděčí za milosti, které jim zasloužili korunu.
/ Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.69n/

+

Člověk jako v zrcadle pozná své slabosti, hříchy a bude to zažívat jako bolestné pročišťování. Bůh v člověku s láskou oddělí dobré od zlého, aby všechnu sebestřednost a egoismus proměnil v lásku. Tento přechod je bolestný, pálící jako oheň. Ale tak se člověk stane tím, co s ním Bůh zamýšlel. Člověk přijde konečně nastálo k plně k sobě. Jen tak bude schopen společenství s Bohem.