Různé

Příroda je nám dána také k obdivu a kontemplaci. Udělejte si na ni čas! Nešetřte jím! Přijímejte i námahu a únavu, když pronikáte do obtížně přístupných míst.
(Jan Pavel II.)

+

Příroda jako Boží stopa
Na procházce,na širém moři nebo pod hvězdnou oblohou se může stát, že pocítíme cosi z nekonečnosti, jež nás obklopuje. Pak se objevují otázky a údiv: kde se bere ten zázračný řád a ta krása v nejmenším výhonku trávy, v kapce vody, v atomu i ve vesmíru? Nutně se vynořuje otázka: Nemusí za tím vším být nějaká vyšší inteligence? Náhoda ještě nikde harmonii nevytvořila (srovnejme na filozofické rovině teologický důkaz Boha)!
Abychom uvedli dva takové příklady: lidské oko se tvoří v temnotě matčina těla. Tady ještě nemá žádné úlohy - k vidění chybí světlo. Přesto je k tomuto úkolu předem vytvořeno. Jen z hlediska tohoto cíle - moci později vidět - lze vysvětlit celou podivuhodnou konstrukci oka. Ale cíl a smysl mohou být plánovány a vyvinuty pouze myslícím rozumem, duchem.


+

"V jednom rozhlasovém interview s přímými telefonickými vstupy posluchačů byl Arno Penzias, nositel Nobelovy ceny za objev měřitelné ozvěny Velkého třesku, dotázán, co existovalo před Velkým třeskem. Odpověděl, že neví, ale že s matematickými důkazy se nejlépe snáší odpověď "nic". Když ho další posluchačka na základě této odpovědi rozhořčeně obvinila z ateismu, odpověděl: "Vážená dámo, myslím, že jste dostatečně pozorně nepochopila to, co jsem právě řekl." Představa, že jakýsi stvořitel by mohl vytvořit "něco" tam, kde předtím nebylo nic - naznačuje, že by mělo být možné překonat nepřátelství mezi vědou a vírou v Boha."
(Podle Al Gore: Země na misce vah, Marshallův plán pro Zemi)

+

Jednou přivedla jedna matka svého syna k rabínovi. Ten se chlapce zeptal: "Dám ti jeden Gulden, když mi povíš, kde bydlí Bůh". Chlapec mu odpověděl: "Dám ti dva Guldeny, když ty mi řekneš, kde nebydlí".
/Wegzeichen, str. 12- z příručky německých skautů/

+

Člověk je dobrým pánem přírody jen za předpokladu, že Bůh je Pánem člověka.
(Pavel Kosorin, Křesťanské aforismy, str. 73)

+

Náš Otec se jmenuje Bůh.
Jeho jméno znamená:
Bůh je vyšší než nebe.
Bůh je hlubší než moře.
Bůh je krásnější než svět.
Bůh je jiný než všechno na světě.
Bůh je svatý.
Oslavujme ho.
/Wegzeichen, str. 104- z příručky německých skautů /

+

"Zeptej se krásy země, zeptej se krásy moře..., zeptej se krásy oblohy..., zeptej se všech těchto skutečností. Všechny ti odpoví: Hleď, jsme krásné. Jejich krása je svědectvím. tyto krásy jsou podřízeny změně. Kdo je stvořil, když ne ten nejkrásnější, který není podřízen žádné změně?"
(Sv. Augustin)
(Sermo 241)
/viz Katolický katechismus 32/

+

Věřte, že nechápu, jak je možno jít kolem stromu a nebýt šťasten, když jej člověk vidí. Mluvit s člověkem a nebýt šťasten, nemilovat ho. A kolik je překrásných věcí na každém kroku, které dokonce třeba již úplně ztracený člověk může pokládat za překrásné!
(F. M. Dostojevskij)

+

Vše co nás obklopuje, má v sobě odlesk stvoření, je stopou po Božím zásahu na počátku dějin.