Bůh nestojí na ničí straně, nýbrž používá svůj lid, aby zachránil jeho nepřátele. - archív citátů

Navigace: Tematické texty R RodinaKrátké texty, citáty Různé

Různé

Je jisté, že existují milosti i vně viditelné církve tak, jako je možné, aby sirotek nalezl svou existenci, i když nemá domov. Církev je však pravá rodina, do které máme zvát a v níž máme shromažďovat všechny Boží děti, které jsou rozptýleny a které se považují za osiřelé. Neuznávají-li ji, je to mnohem častěji naší chybou (my jsme totiž obdrželi víc) než jejich. My totiž falšujeme a znetvořujeme tu církev, kterou chtěl mít Kristus tak krásnou a tak svatou, aby všichni při pohledu na ni poznali, že ho poslal Bůh.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 166-67)

+

Musíme si povědět jasně a prostě, že se navzájem velmi potřebujeme a že naši lásku potřebují naše děti. (95)


Abychom pochopili vazbu mezi dítětem a matkou, museli bychom znát ještě roli manžela, otce dítěte. Vztah matky k dítěti podstatně souvisí s jejím vztahem k manželovi. Je-li citový svazek s manželem slabý, hledá matka citovou náhradu v dítěti. Silné manželské pouto a pocit bezpečí, který z něj vzniká, způsobuje, že vztah k dítěti je nesen nejen láskou, péčí a oddaností, ale také citovou nezávislostí. Matka nemůže žít především pro dítě. Matka - žena musí žít především pro svého muže. Teprve láska k muži a mužova láska k ní z ní dělá dobrou matku. Matka se tedy musí postarat, aby do vztahu k dítěti postupně zapojila také manžela - otce. Tak mu usnadní také navázání hlubokého vztahu k dětem. Dítě je plodem lásky matky a otce. Může se dobře rozvíjet jen tehdy, když se podílí na jejich vzájemné lásce.

(Józef Augustyn: Kdo je můj bližní?, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 110)

+

Mnozí mladí lidé si myslí, že když se rozhodnou pro Krista a konvertují, nemůže se jim už nic přihodit a vyhnou se všem krizím. Však jim v tom víra pomůže. Takoví odvážlivci přeskočí svou realitu, především neberou vážně své tělo. A neuváží, že nejsou jen lidmi nebe, nýbrž také lidmi země. Můžeme stoupat k Bohu jen tehdy, máme-li odvahu sestupovat do své reality, do šera svého stínu. Rozhodnutí pro Boha, které učiníme jako mladí lidé, musíme pronést výšinami i hlubinami všedního života a rozličných věkových etap a vždy je znovu ratifikovat.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 20)

+

/Wolton: O rodině církev neříká nic originálního ve srovnání s tím, co říkají například demografové./

Nevím, zda říká něco originálního, ale říká něco, co jde proti vládnoucímu proudu. Je přece dojímavé slyšet, jak demografové tvrdí dnes opak toho, co tvrdili před třiceti roky o světové demografické explozi a jejích nebezpečích. Prohlášení církve – považované tehdy za archaické – se ukázalo správným a posteriori. Ne proto že by mužové církve měli vyšší vědeckou kompetenci, ale proto, že posuzovali lidské počínání podle zásad lidskosti. A často se stává, že se může zkušeností prověřit správnost závěrů, které je možno vyvodit z mravního svědomí.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 343)

+

Děti musí zakusit, jak těsně jsou všichni v rodině odkázáni jeden na druhého. (102)
V rodině patříme k sobě, proto si pomáháme. (105)

(Irmgard Haasová: Ostatní děti smějí všechno, Praha, Portál 1991, s. 102 a 105)


Témata: Rodina

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 62,1-5 ; Žalm 96; 1 Kor 12,4-11
Jan 2,1-11

Svatba – vysněná událost i obávaný krok. Okamžik, který proměňuje lidský život, protože člověk vstupuje do závazku. Nese mnoho jistot, je životodárný, ale přináší také nemalé starosti. Je radostí, startem nové fáze vlastního života. Svatba předpokládá rodinu, vztah, osobní a intimní společenství. A právě do těchto souvislostí vložil Ježíš podle svatého Jana začátek svého vystoupení. Jako by chtěl ukázat, že jako svatba spojuje a zavazuje, tak příchod Syna člověka dává možnost vstoupit na novou cestu. Něco zcela nového, závazného, ale především životodárného právě tady začíná.

Zdroj: Nedělní liturgie

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2022) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C
(15. 1. 2022) Došlo víno, i když jsme ho tak poctivě chystali. Udělal jsem něco špatně? Něco jsem zanedbal? Proč tento vztah, dílo,…

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2022) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2022) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v…

Online formační setkání pro kostelníky

Online formační setkání pro kostelníky
(11. 1. 2022) Ve čtvrtek 27. ledna 2022 ve 20:00 se uskuteční on-line on-line formační setkání pro kostelníky a pro všechny, kdo…

Ludvík Armbruster - poutavý dokument k poslechu

(10. 1. 2022) Chybí nám japonská zdvořilost. Naučili jsme se lhát, řekl před smrtí jezuita Armbruster v pořadu Příběhy 20.…

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2022) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…

Svátek Křtu Páně

(7. 1. 2022) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Zjevení Páně (6.1.), K+M+B+

(2. 1. 2022) Slavnost Zjevení Páně (epifanie) připomíná zjevení Boží slávy mezi lidmi. Čtení při mši svaté tento den mluví o zjevení…