Různé

To je nepřetržitá praxe v dějinách spásy: velká přislíbení a malé kroky. Každý křesťan si smí ve svém srdci uchovat velký příslib jako pěknou melodii: Nalezl jsi milost u Boha, Pán je s tebou. Pak se můžete odvážit ve tmě víry se přibližovat k Bohu malými kroky, které vám už zde v tomto životě budou potvrzením víry.

(Joachim kardinál Meisner: Úvahy o Panně Marii, str. 24)

+

Rozum neexistuje nezávisle na vůli, na touze, na volbě. Aby se člověk dal přesvědčit důkazy o existenci Boží, je třeba, aby jeho očištěný a spořádaný rozum souhlasil dát se přesvědčit. Práce rozumu při uznávání Boha dostává celou přesvědčivou sílu v úkonu víry, který sám je ovocem Božího uzdravení, milosti.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 155)

+

Čím větší milost se člověku dostane, tím jasněji vidí vlastní nedokonalost. Ale milost znamená vždy též nebezpečí, tíživou odpovědnost. Čím výše člověk vystoupil, tím nebezpečnější je pád. Duše lidí nejvíce omilostněných jsou také nejvíce ohroženy. Nejhorších hříchů se nedopouštějí "hříšníci", nýbrž dokonalí.

(Ladislav Boros: Bůh mezi námi, Signum unitatis, s. 72)

+

Všude tam, kde člověk sám sebe ve své celistvosti svobodně zakouší a kde se něčeho odvažuje, kde se s nadějí staví tváří v tvář úloze jeho samého překonávající, v rámci světa již adekvátně nelegitimovatelné, tam, kde oproti veškeré naději doufá, kde se odváží lásky způsobem, který jej přesahuje, kde věří ve světlo uprostřed noci, kde věří ve smysl, i když se zdá být všechno nesmyslné, tam, kde kapituluje a věří v tuto kapitulaci jakožto definitivní vítězství, tam člověk prožívá radikalizovanou transcendenci do nepochopitelného Božího tajemství, tam zakouší milost, i když snad milost nemůže být učiněna předmětem tématické pojmovosti.

(Karl Rahner: O svátostech v církvi Scriptum, Praha 1993, 15)

…
Vždycky a všude tam, kde se člověk setkává se svým Bohem, nalézá jej, protože Bůh nejprve hledal člověka. Činem člověka je vždy svobodné přivolení k tomu, aby v něm jednal Bůh. (23) ...
To, co se děje ve křtu dítěte pouze zřetelněji zjevuje, co se neustále děje k naší spáse: Bůh nás předchází, jeho milost nás obklopuje ještě než ji voláme, On nás navštěvuje dříve, než můžeme zaklepat na Jeho dveře, On už nás nalezl, abychom jej mohli hledat. Tak jedná Bůh s tímto dítětem, aby mohl být - až se jednou dítě probudí k duchovnímu sebeuvědomění a lásce - nebem, klenoucím se nad novým dnem života. (24)

(Karl Rahner: O svátostech v církvi Scriptum, Praha 1993, 23-24)

+

Myslím, že je to v každém případě bezpečná cesta udělat ze svého hlediska vše pro to, abychom byli prázdnou nádobou pro Boží milost.

(Bl. Edita Stein: Myšlenky a dopisy Zvon, Praha 1991, 16),

+

Tvůj kříž je zdrojem všeho požehnání, je příčinou všech milostí. Skrze něj se věřícím dostává v slabosti síla, v potupě sláva, ve smrti život...

(Lev Veliký: DMC)