Různé

Ve škole, kde je Ježíš učitelem opravdové lidskosti, se učí, že násilí člověka vyprazdňuje a ničí společnost, že zlo usmrtí ducha ještě dříve, než zničí lidskou bytost jako takovou. Posloucháme-li jeho hlas, uvědomíme si úžasné bohatství plánu, který má Bůh pro každou lidskou bytost. Volá nás, abychom spolu s ním vytvořili ze světa Boží rodinu řízenou neporušitelným zákonem lásky. Bůh zná tajemství vašich srdcí, vaše obavy a naděje. Jeho spravedlnost převyšuje jakoukoliv, byť sebelepší, spravedlnost lidskou, jeho milosrdenství překonává jakoukoliv naši schopnost odpouštět. Zve tedy i vás, abyste na tomto místě plném trestů a utrpení, vyrůstali ve spravedlnosti a milosrdenství a se zvláštní milostí vám svěřuje úkol obnovy, tj. budování oné důstojnosti, kterou si zaslouží každý syn Boží. Bůh potřebuje i vás - přijměte jeho slovo a přidejte se k jeho výzvě.

(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 80)

+

Při neuróze nejde o to, abychom jen odstranili napětí. To patří k lidskému životu. Je třeba otevřít spíše polární pole napětí mezi člověkem a smyslem. Je třeba usměrňovat na smysl a hodnoty. (15)
„potlačení“ se odstraní tím, že se to, co se dělá nevědomě udělá vědomě. (18)
„Všichni známe FREUDOVO pyšné, řekl bych prométeovské slovo: „Kde je Ono, má vzniknout „Já“; ale Já se stává Já teprve prostřednictvím Ty.““ (20)
Lidé hledají „poslání a osobní nosné hodnoty“. (26)
Autor uvádí průpověď: „Medica mente, non medicamentis!“ (Ať léčí mysl, ne léky:) (27)

(Viktor E. Frankl: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno 1996, (13-27)

+

Ale k agresivitě dětí nevede jen tvrdá výchova, kdy jsou bity, nýbrž i výchova nevyhraněná, kdy rodiče vždycky ustupují, aby měli klid; děti mají pocit, že je dospělí neberou vážně. Psychologové Stanfordské univerzity "došli k názoru, že jak tělesné tresty, tak i jejich přesný opak, totiž krajní povolnost, těsně souvisí s dětskou agresivitou. Přílišnou povolnost pojímají děti zřejmě jako souhlas rodičů s jejich agresivním počínáním. Naopak nejméně agresivní děti přicházely z domů, kde vládla jasná pravidla chování a kde se na dodržování těchto pravidel dbalo laskavým způsobem bez trestání" .

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 9-10)