Různé

Kněz obdržel dar předsedat v lásce uprostřed společenství. Tato služba jej staví do pozice koordinátora, který vede a rozlišuje, a celým svým životem vyjadřuje poselství usmíření. "To je pravý smysl pastoračního předsednictví: vyjadřuje se ve svátostném slavení i mimo ně; ze svátostí se totiž rodí společenství církve, které se ke svátostem neustále vrací, aby nacházelo sebe sama...
(Z knihy Hle, všechno tvořím nové. Vydalo Karmelitánské nakladatelství)

+

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace,, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. … Vkládáš své štěstí do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým. … /Řešením je/ Odpustit. Musím toho člověka osvobodit od dluhu, …, který mi má splatit, a musím osvobodit sám sebe od vysoké ceny, kterou za trvalou nespokojenost platím. … Existuje mnoho věcí, které o lidech, jež odsuzuji nevím…

(John Powell: Štěstí začíná uvnitř, Portál 1995, str. 63n)

+

Služebník milosrdenství

Jako udělovatel svátosti smíření plní kněz příkaz, který dal Kristus apoštolům po svém zmrtvýchvstání: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20, 22-23). Kněz je svědkem a nástrojem Božího milosrdenství'! Jak je v jeho životě důležitá zpovědní služba! Jeho duchovní otcovství se uskutečňuje neplnějším způsobem právě ve zpovědnici. Právě ve zpovědnici se kněz stává svědkem velkých divů, které Boží milosrdenství působí v duši, jež přijme milost obrácení. Je však nutné, aby každý kněz, který slouží ve zpovědnici svým bratřím, dokázal sám udělat tutéž zkušenost Božího milosrdenství při vlastní pravidelné zpovědi a duchovním vedení.

Kněz jako správce Božích tajemství je zvláštním svědkem Neviditelného ve světě. Je totiž správcem neviditelných a nezměrných dober, náležejících do duchovního a nadpřirozeného řádu.

(Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997, 95)


+

Zřeknutí se - to je láska. Čím více se zříkáme, tím více milujeme. Boha i lidi. Milujeme-li lidi doopravdy, musíme být ochotni postavit se na jejich místo, vzít na sebe jejich hříchy a smířit je. Musíme být živou smírnou obětí, lidé to potřebují.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 25)

+

Učení o Kristově osvobození je úplné, jestliže věřícímu poté, co se kál ze všech svých opravdových hříchů, pomůže zbavit se také obav, zábran, falešných pocitů viny, fóbií, škodlivých skrupulí, komplexů méněcennosti, hluboko zasutých dotčení, následků traumat či citového strádání v dětství, nebo, jestliže pokaždé není možné se od nich osvobodit, alespoň je nést dál s větším klidem a svobodněji.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 283)