Různé

Hovořit o uvědomění si sebe sama, o vnitřní reflexi a o mlčení není výzvou k úniku z reality, ale naopak výzvou k jejímu objevování a k poznávání jejího duchovního rozměru. Nejde o to, stát na okraji života, ale vstupovat do něj tak hluboko, až ve víře potkáme Ducha, jenž jedná v našich srdcích.

(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 35)

+

My všichni totiž potřebujeme samotu, abychom dospěli k hlubokému společenství.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 105)

+

Potřebujeme nové typy činnosti, které by umožňovaly kontemplaci a meditaci. K tomu člověk potřebuje hodně odvahy, aby dokázal být sám. Člověk potřebuje kus pouště, kam by se uchýlil, aby znovu našel sám sebe. Musí znovu objevit úkoly, které je povolán uskutečňovat. Jedině tím, že odpoví na výzvy, kterých se mu z různých stran dostává, bude schopen znovu odhalit jediný skutečný smysl svého života,“ připomíná Frankl. Neděle může spláchnout nános celého týdne jedině tehdy, když bude prožívána ve smysluplné plnosti, v tichém a osobním hledání toho, co jsme povoláni uskutečňovat.

(Eugenio Fizzotti: Být svobodný, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 33)

+

Květ a plod jsou víc než země; ale bez země by nebyly.
Opravdové, dobré slovo je víc než mlčení; bez mlčení by však nebylo.
Láska je víc než mlčení a slovo; bez ní se mlčení stává ledem a mluvení větrem. / Max Rössler/

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 22)

+

Konzumismus totiž není jednoduše nějaký slogan, ale je to konkrétní hrozba, že se udusí duchovní hodnoty člověka.
Uvědomíme-li si tuto hrozbu, musíme současně otevřít i druhé oko a vidět, jak se mezi tím vším vynořuje velká duchovnost, které se bohužel nedělá reklama. Také o ní platí výrok, že "dobro netropí hluk a hluk nepůsobí dobro". Duchovnost - která znamená hloubku, mlčení, skrytost, prokazování dobra bez vytrubování do čtyř světových stran, jak říkal sám Ježíš - se stěží dostane na televizní obrazovky nebo na stránky novin. Ale existuje a je nesmírná a projevuje se tolika různými způsoby, jak rozmanití jsou lidé.

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 72)

…
Lidstvo, „nemocné na rámus“, jak říkal filosof Kierkegaard, by potřebovalo výbušnou a impozantní postavu Mojžíše: „Ztiš se a slyš, Izraeli!“ (Dt 27,9), slyš hlas svého Boha.
(…) abychom mohli vyhovět výzvě svatého Augustina: „Vejdi do sebe. Ve vnitřním člověku přebývá pravda.“

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 141)

+

Každopádně chodívám do hor (jako jiní na poušť, abych se usebral, na osamělá putování, řekněme po náhorní rovině Raxu. Sotva se najdou důležitá rozhodnutí nebo důležité závěry, které bych nebyl pojal a učinil tam nahoře při takových osamělých putováních.

(Viktor E. Frankl: Co v mých knihách není, Cesta, Brno 1997, 33)

+

Květ a plod jsou víc než země; ale bez země by nebyly.
Opravdové, dobré slovo je víc než mlčení; bez mlčení by však nebylo.
Láska je víc než mlčení a slovo; bez ní se mlčení stává ledem a mluvení větrem. / Max Rössler/

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 22)

+

Ticho je vrátným vnitřního života.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.281, Brno, Cesta, 1992, 71)

…
Nechtěj se podobat pozlacené korouhvičce na střeše vysoké budovy; jakkoliv se třpytí, ať je jak chce vysoká, nic nepřidá k pevnosti stavby.
- Buď raději jako starý základní kámen, ukrytý v zemi, kde ho nikdo nevidí. Díky tobě budova nespadne.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.59O, Brno, Cesta, 1992, 138)

+

Záleží na tom, jsme-li schopni vytvořit se ve svém nitru dobře uzamčenou celu, abychom měli možnost při kterékoliv příležitosti do ní se uchýlit, pak nám nemůže nic scházet, ať jsme kdekoliv na světě.

(Bl. Edita Stein: Myšlenky a dopisy, Zvon, Praha 1991, 15)

+

Ticho má moc přinutit nás, abychom kopali v hlubších vrstvách našich osobností. /Maria Bouldingová/

(Jaro Křivohlavý: Povídej - naslouchám Návrat, Praha 1993, 66)

+

Nejdůležitější je ticho. Lidé, kteří milují modlitbu, milují ticho. Nemůžeme se přenést do Boží přítomnosti, pokud se nepřinutíme přenést se do vnějšího a vnitřního ticha. Musíme si navyknout utišit myšlení, oči, jazyk, ducha. Bůh je přítelem ticha. Boha musíme najít, nikdy však Ho nenajdeme v hluku a v agilnosti, v rozptýleném spěchání. Podívejte se na přírodu, v jakém hlubokém tichu roste strom, květina, tráva - jak tiše vycházejí a zapadají hvězdy, měsíc, slunce!

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 3)

…
Čím více dostaneme v tichu modlitby, tím více můžeme svým činným životem rozdat. Ticho dává nový úhel našemu pohledu na všechno. Potřebujeme ticho, abychom se dotkli srdcí. Není důležité, co říkáme my, důležité je, co říká Bůh nám a co chce říci skrze nás. V tichu na nás čeká Ježíš. V tichu nám bude naslouchat. V tichu bude mluvit k našim srdcím a my budeme vnímat jeho slova.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 4)

+

Modlitba se dokonává v mlčení.

(Anselm Grün, OSB: Modlitba jako setkání, Kostelní Vydří Karmelitánské nakl. 1993, s.18)

+

Tiší - neznamená nechat si všechno líbit, ale zříkat se násilí. Nesplácet zlo zlem, nechtít opanovat druhé, nechtít se prosazovat za každou cenu; chovat v sobě tu vnitřní sílu od Boha, která dobývá pravé vítězství, a umět čekat, že jim bude darováno mnohem víc, než co by sami chtěli.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.25)