Různé

Důvěra v člověka, v mravní život, ve vyšší poslání života. Důvěra v člověka je stav, kdy bez dalšího ověřování skutečnosti věříme v opravdovost snažení a konání bližního. Její dosah v co nejširším měřítku je mírou lásky k lidem. Je zdrojem posily pro toho, komu věříme.

(Pavel Křivský: Ars bene vivendi, Praha 1992 /Soukromý tisk - podle záznamů členů a členek "Kruhu"/, s.23)

+

Byli jsme stvořeni podle obrazu Syna.
Proč se vzdáváte této radosti? Proč se stále zdráháte svěřit se svému Otci? Tady jsme nedůvěřiví. Jako kdybychom Bohu - řidiči stále vytrhovali volant z ruky nebo se chápali brzdy a přitahovali ji. Jakmile Bůh projíždí zatáčkou, jakmile se vám zdá, že váš život mění směr, začínáte úzkostlivě křičet. Kdykoli přibrzdí nebo zrychluje, člověk křičí strachem nebo hněvem. Představte si rodinný výlet, kde by všechny děti otci radily a na křižovatce by začaly pokřikovat: „Dávej pozor, jede proti nám autobus! Vidíš toho cyklistu? Nejezdi tolik doleva!“ Byla by to strašná jízda. A právě tak to děláme s Bohem my, bez přestání.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 28)