Různé

Otče, celý se ti odevzdávám.
Učiň ze mne, co chceš!
Cokoliv ze mne uděláš, za to ti děkuji. Ke všemu jsem připraven, všechno přijímám, naplní-li se tak ve mně
i ve všech tvých tvorech tvá vůle.
Jinak nechci nic, můj Bože.
Vkládám svou duši do tvých rukou.
Dávám ji tobě, můj Bože ,
s veškerou láskou svého srdce,
protože tě miluji.
Potřeba lásky pro mne znamená
úplně se rozdat a vložit se do tvých rukou s nekonečnou důvěrou,
protože ty jsi můj Otec.

Modlitba Charlese de Foucaulda (1858-1916)

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 46)

+

Víra je životní vztah k Bohu, nutně zkoušený, někdy otázkami bez odpovědí, jindy otázkami, které přesahují jeho intelektuální úroveň. /Např. historická kritika, psychoanalýza apod./ Neprochází se tím bez bolesti. A žádný člověk není schopen se stejnou kompetencí čelit všem těmto otázkám. (...) Existuje jistá forma mučednictví, která spočívá v tom, že se člověk odevzdá Bohu, protože jen Bůh je Bohem, a takto přejde za hranice nejasnosti rozumu.
(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 164)

+

Neexistuje modlitba, která by si mohla klást podmínky. Modlitba se začíná vážně tam, kde se rozhoduje - jakkoli zdráhavě - pro bezpodmínečné.
(Hans Urs von Balthasar: Kordula anebo vážný případ, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 23)

+

Svatý Jeroným se modlil v Betlémě u jeslí: "Přicházím, Pane,dnes s prázdnýma rukama.Co ti vůbec mohu dát?" Ježíš mu odpověděl: "Dej mi své hříchy!"
"Pokání, bolest, dostiučinění jsou důležité prvky cesty obrácení, ale ještě větší je láska a důvěra v Boží milosrdenství: Pokání samo nestačí"
(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 42)

…
Nežádat od Boha dary (klid, spokojenost, jistotu...), ale prostě se na něho spolehnout, neboť Bůh je větší než jeho dary.
(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 243) (243)

+

Člověk by třeba rád dal Pánu Bohu něco, třeba i něco pozoruhodného, ale sám sebe si chce ponechat. Ale nedává vlastně Bohu nic, dokud mu nedá sám sebe. /Věřit" neznamená jenom uznat něco za pravdu - "věřit" znamená nechat se prostoupit tím slovem a celou svou bytostí dát na Boží lásku odpověď./
(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.15)

+

Maria žije pro Boha tím, že žije pro druhé. Roste tím, že slouží, že se vydává. A každý člověk roste jedině tím, že se vydává. Kdo se chce ušetřit, neušetří se. Kdo se vydává ve službě pro druhé, jenom ten vnitřně roste. Jenom život pro druhé je opravdový život. Oživme o vánocích tuto existenci pro druhé ve svých rodinách. Ne jako chvilkový pocit, který zas vyprchá, ale jako světýlko, které nám víc a víc vzchází.
(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.26)

+

Uvědomuješ si, že jsi slabý. A také jsi. - Přesto - spíše proto - tě Bůh vyvolil.
- Používá vždycky neúměrných nástrojů tak, aby "dílo" bylo Jeho.
- Na tobě žádá pouze odevzdanost.
(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.475, Brno, Cesta, 1992, 112)

+

V naší práci není místo pro pýchu a ješitnost. Naše práce je Pánovo dílo, chudí jsou Pánovi chudí. Přenechejme se Ježíši, aby on mohl naším duchem myslit, našima rukama konat. Všecko můžeme, je-li jeho síla s námi a v nás. Jsme tu přece proto, abychom předávali Boží lásku.
(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 5)

…
Ježíš chce, abych celou svou důvěru vsadila na něho. Musím se zříci vlastních přání, abych mohla pracovat na svém zdokonalení. I když se cítím jako loď bez kompasu, musím se mu vydat úplně a nesmím zkoumat, proč mne vede tak a ne jinak. Nesmím ani chtít vidět pokračování své cesty, ani vědět, jak daleko jsem na cestě ke svatosti pokročila. Prosím, aby ze mne udělal svatou, jemu přenechávám volbu prostředků.
(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 26)

+

Vše, co lze říci o Marii, musí vždy vycházet z toho, že nejdokonalejším způsobem přijala vykoupení.
Ona je člověkem, jak ho myslel Bůh. ...
Maria nebyla jen nástroj bez vlastní vůle, pomocí něhož Bůh provedl svou spásu. Ona uslyšela jeho volání a následovala pozvání Boží. (48)
Maria je původní obraz člověka, který zcela, až do základu své existence, se odevzdává Bohu. (50)
/Vede nás k Ježíši, je jeho Matka. V tom je nejkratší cestou k němu. (52)/
(Karl Lehmann: Vor dem Wunder der Weihnacht, Herder Freiburg, 1987, s. 48 a 50)

+

Jsme ochotni se vrhnout do Boha jako do moře, ale vždy jen třebas s malým záchranným kruhem, abychom se sami zachránili, kdyby nás moře neneslo!
(Carlo M. Martini: Ich bin bei euchleben im Glauben nach dem Mathaeusevangelium, Freiburg im B. Herder s.

+

"Můžete spát," ptali se jednoho dobrého občana z Neapole, "když máte tolik dluhů? Zasmál se srdečně: "Já mohu docela klidně. To ti druzí, kterým jsem dlužen, ti nemohou." ...
Byl to zase jeden Neapolitánec, který poznamenal vtipně, že na Severu lidé neumírají hladem a zimou, ale starostmi o to, že by jim mohlo být zima a že by mohli mít hlad.
(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus A, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.1O3)