Různé

1095:
církev, zvláště v adventní a postní době a především při velikonoční vigilii, znovu čte a prožívá všechny tyto velké události dějin spásy "dnes", tedy v přítomné chvíli své liturgie.

1430
Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u proroků, nemíří především na vnější skutky, "žíněné roucho a popel", posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé; vnitřní obrácení naopak nutí k tomu, aby se tento postoj projevil navenek, kajícími úkony a skutky.14

1434
Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy. Písmo i Otcové zdůrazňují zvláště tři způsoby: půst, modlitbu, almužnu,21 které vyjadřují obrácení ve vztahu k sobě samému, ve vztahu k Bohu a ve vztahu k druhým. Vedle radikálního očištění, jaké působí křest nebo mučednictví, označují jako prostředek k odpuštění hříchů, vynaložené úsilí na smíření s bližním, kající slzy, starost o spásu bližního,22 přímluvu svatých a skutky lásky, která "přikrývá všechny hříchy" (1 Petr 4,8).

1438
Doby a dny pokání během liturgického roku (postní doba, každý pátek na památku smrti Páně) jsou závažné chvíle kajícné praxe církve.26 Tato období jsou zvláště vhodná pro duchovní cvičení, kajícné obřady, pouti na znamení pokání, dobrovolná odříkání, jako je půst a almužna, dělení se s bratry (charitativní a misijní díla).

1969
Nový zákon koná skutky zbožnosti: almužnu, modlitbu a půst a zaměřuje je k "Otci, který vidí i to, co je skryté", a ne, aby "je ukazovali lidem".

2015
Cesta dokonalosti prochází křížem. Bez odříkání a bez duchovního boje není svatosti.68 Duchovní pokrok vyžaduje askezi a umrtvování, které postupně vedou k životu v pokoji a v radosti blahoslavenství:
"Kdo stoupá, nikdy nepřestává znovu a znovu začínat; nikdy s těmi začátky neskončí. Ten, kdo stoupá, nikdy přestává toužit po tom, co už zná." (Sv. Řehoř z Nyssy)
/Kdo stoupá vzhůru, neskončí nikdy se začínáním.
Stále znovu a znovu nově vykračuje. (začíná nově vykračovat)
Ten, kdo vystupuje vzhůru, nikdy nepřestává toužit po tom, co už ve svém srdci má.
(Podle sv. Řehoře z Nyssy)/

2043
Páté (církevní) přikázání (zachovávat stanovené posty) zajišťuje prostor pro askezi a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dovedli získat nadvládu nad svými pudy a svobodu srdce.