Různé

312
A tak časem je možno objevit, že Bůh ve své všemohoucí prozřetelnosti může vytěžit dobro z následků zla, a to i mravního, které způsobili jeho tvorové: "A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh...", říká Josef svým bratřím, "vy jste proti mě zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro,... aby zachoval naživu četný lid" (Gn 45,8; 50,20). Z největšího mravního zla, které kdy bylo spácháno, z odmítnutí a zabití Božího Syna, což bylo způsobeno hříchem všech lidí, vytěžil Bůh přemírou své milosti největší dobra: oslavu Krista a naše vykoupení. Tím se ovšem zlo nestává dobrem.


Nemoc v lidském životě
1500
Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt.

1501
Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také zapomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu.


Nemocný tváří v tvář Bohu
1502
Člověk Starého zákona prožívá nemoc před Bohem. Před ním také proléval slzy nad svou nemocí;85 od něho, Pána života a smrti, si snažně vyprošuje uzdravení.86 Nemoc se stává cestou obrácení87 a Božím odpuštěním začíná uzdravení.88 Izrael zakouší, že nemoc je jakýmsi tajemným způsobem spojena s hříchem a zlem, a že věrnost Bohu podle jeho Zákona navrací život: "Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji" (Ex 15,26). Prorok nahlíží, že utrpení může mít i výkupný smysl za hříchy druhého.89 Nakonec Izaiáš ohlašuje, že Bůh dopřeje Sionu čas, kdy odpustí každou vinu a vyléčí každou nemoc.90


Kristus lékař
1503
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu91 jsou jasným znamením skutečnosti, že "Bůh navštívil svůj lid" (Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy:92 přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují.93 Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným nepřestala během staletí zcela zvláštním způsobem podněcovat křesťany k tomu, aby pečovali o všechny, kdo trpí na těle i na duchu. Ona je zdrojem neúnavného úsilí přinášet jim úlevu v jejich trápeních.

1505
Kristus, pohnut tolikerým utrpením, nejen dovolil, aby se ho nemocní dotýkali, ale bere jejich trápení za své: "Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci" (Mt 8,17).98 Avšak neuzdravil všechny nemocné. Jeho uzdravení byla znamením příchodu Božího království. Ohlašovala mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem a nad smrtí skrze jeho velikonoční oběť. Kristus vzal na kříži na sebe celou tíži zla99 a "sňal hříchy světa" (Jan 1, 29); nemoc je pouze jeho důsledkem. Svým utrpením a svou smrtí na kříži dal Kristus utrpení nový smysl: od té doby utrpení nás může připodobnit Kristu a spojit s jeho vykupitelským utrpením.


"Uzdravujte nemocné..."
1506
Kristus vybízí své učedníky, aby ho následovali tím, že také sami vezmou na sebe svůj kříž.100 Tím, že ho následují, nabývají nový způsob vidění nemoci a nemocných. Ježíš je přidružuje ke svému životu chudoby a služby. Dává jim podíl na službě soucitu a uzdravování: "Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je" (Mk 6,12-13).

1507
Vzkříšený Pán obnovuje toto vyslání ("V mém jménu... budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je": Mk 16,17-18) a potvrzuje to znameními (zázraky), které církev koná, když vzývá jeho jméno.101 Tato znamení ukazují zvláštním způsobem, že Ježíš je opravdu "Bůh, který dává spásu".102

1609
Bůh ve svém milosrdenství neopustil hříšného člověka. Utrpení, jež vyplývají z hříchu, "bolesti těhotenství" (Gn 3,16), práce "v potu tváře" (Gn 3,19) jsou také léky, které oslabují škody hříchu. Po pádu člověka napomáhá manželství překonat sklon uzavřít se do sebe, sobectví, shon po vlastní rozkoši; pomáhá otevírat se vůči druhému, vzájemně si pomáhat a dávat se.