Různé

Co je pokání?
V Písmu (v adventní době, v postní době...) zaznívají silné výzvy k pokání. V biblických čteních této doby jsou umocněny nepřehlédnutelnou postavou Jana Křtitele. Člověk, který slyší o "pokání" ovšem může udělat jednu špatnou věc: obrátit se k sobě samému. Toto ale není obrácení, ke kterému nás vybízí Boží slovo. Protože zdroj života není v nás, ale je v Bohu. A tento zdroj se nám v Ježíši přiblížil na dosah. Ten, kdo chce život v plnosti, nemůže Ježíše minout. A toho, kdo se k němu obrací s upřímným srdcem, byť by byl sebevětší hříšník, Ježíš nemíjí.
(Podle P.Aleše Opatrného)

+

Pokání by mělo patřit k trvalému postoji člověka. Je to odpověď na sebepoznání.
(P. Milan Kučera)
/KT 7, 1996/

+

Zoufal bych, kdybych neznal tvé milosrdenství, Pane. Vždyť ty nechceš hříšníkovu smrt, ale aby se obrátil a žil. Hříšnou ženu jsem viděl rozradostněnou a na otázku po příčině praví: "Jdi k lékaři a budeš uzdraven." Publikána /celníka/ jsem potkal a ptám se ho, a on odpovídá: "Důvěřuj". Tutéž odpověď mi dává kající lotr. Kananejská žena mne povzbuzuje: "Neustávej prosit a vytrvej". Podobenství o ztracené ovci mne, klesajícího pod břemenem hříchů, vzpružilo, abych doufal ve tvé milosrdenství, Pane, který jsi nepřišel volat spravedlivé, nýbrž hříšníky k pokání.
(Sv. Efrém)
/Pavel Strachota,Hlasy Otců , str. 100/

+

Pokání je nápomocno uzdravení tělesnému i vnitřnímu. Nemoc je ve své podstatě - ne však jako jednotlivá specifická nemoc - plodem hříchu. Jestliže se vyznáme ze svých hříchů a obrátíme se k Bohu, tu se nutně oprošťujeme od následků hříchu (1Kor 11,30).
Přiznávám, že jsou osoby, které žijí ve hříchu, i když byly uzdraveny Pánem, ale také jsem svědkem toho, že většina těch, kteří byli uzdraveni, byla přivedena k pokání.. Avšak normální cesta je ta, kterou nacházíme v evangeliu:
Nejdříve uzdravení od hříchu: "Synu odpouštějí se ti hříchy," pak uzdravení fyzické: "vstaň, vezmi své lože a choď" (Mk 2,5-11).
(Emiliano Tardif,Ježíš mě učinil svým svědkem, str. 97)

+

Nabízená spása vyžaduje od člověka, aby se o ni ucházel - jinak je nevyhnutelně ztracen. Musí včas činit pokání, /odvrátit se od... a přivrátit se ke spáse/ nechce-li propadnout zkáze a tak vstupuje úzkou branou...
/ Kolář, Slovník biblické teologie, str. 465/

+

"Pokání" (neboli zadostiučinění) není trest, a ani nikdy nenahradí vnitřní lítost.
Není možné vyznat se sám sobě ze svých hříchů.
(Walter Trobisch,Měl jsem rád jedno děvče, str.36,38)

+

Pokání je proces, který směřuje od naší minulosti k Někomu - Pánu. Jeho cílem není pouhé polepšení se a odhodlání smazat nevábnou současnost lepším příštím, ale připodobnění se Pánu.
Křesťanem je ten, kdo se neutíká k falšování minulosti, ale je připraven jít dál navzdory tíži toho, co učinil.
Pohled zpět a následné poznání špatného je prvním dějstvím v hojivém procesu očišťování. Vědomí, že mé snaze stát se lepším jde vstříc Ten, který odpouští a kterému stojím za to, aby se mnou zabýval, mi přináší Trpělivost se sebou samým a s opakujícími se stejnými chybami.
Odvrácením od zlého jsme Jeho přítomností přetvářeni k jeho podobě.
(Podle P.V.Malého)
/KT č.18, 1996/