Různé

208
Tváří v tvář úchvatné a tajemné Boží přítomnosti člověk nahlíží, jak je nepatrný. Mojžíš si před hořícím keřem zouvá opánky a zakrývá si tvář před Boží svatostí.8 Před velebností třikrát svatého Boha Izaiáš zvolá: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů" (Iz 6,5). Když Petr vidí božská znamení, která Ježíš koná, zvolá: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný" (Lk 5,8). Protože však Bůh je svatý, může odpustit člověku, který před ním uzná, že je hříšník: "Nebudu jednat podle žáru svého hněvu..., neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe" (Oz 11,9). Také apoštol Jan říká: "Před ním uklidníme své svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí!" (1 Jan 3,19 20)


§ 980
Pokřtěný může být smířen s Bohem a církví svátostí smíření:
"Otcové právem nazývali pokání 'namáhavý křest'. Pro ty, kteří po křtu klesli, je tato svátost smíření nutná ke spáse jako sám křest pro ty, kteří ještě nebyli znovuzrozeni."

§ 986
Z Kristovy vůle církev vlastní moc odpouštět hříchy pokřtěným a vykonává ji prostřednictvím biskupů a kněží, obyčejně ve svátosti smíření.

§ 1385
...Svatý Pavel nás vybízí ke zpytování svědomí: "Kdo by tedy jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení" (1 Kor 11,27-29). Kdo si je vědom, že se dopustil těžkého hříchu, musí přijmout svátost smíření, dříve než přistoupí k přijímání.

§ 1395
...nás eucharistie do budoucna uchovává před smrtelnými hříchy. Čím více máme účast na Kristově životě a čím více roste naše přátelství s Kristem, tím nesnadněji se od něho oddělíme smrtelným hříchem. Eucharistie není zaměřena na odpuštění smrtelných hříchů. To přísluší svátosti smíření. Eucharistii je naopak vlastní být svátostí těch, kdo jsou v plném společenství církve.

1491
Svátost pokání se skládá ze tří úkonů kajícníka a z rozhřešení kněze. Úkony kajícníka jsou: lítost, zpověď nebo vyznání hříchů knězi, dále předsevzetí vykonat zadostiučinění i skutky uložené za pokání.

§ 1496
Duchovní účinky svátosti pokání jsou:
smíření s Bohem, jímž kajícník opět nabývá milost;
smíření s církví;
prominutí věčného trestu, který si člověk zasloužil smrtelnými hříchy;
prominutí, alespoň částečné, časných trestů, následků hříchu; pokoj, klid svědomí a duchovní útěcha;
vzrůst duchovní síly pro křesťanský boj



Další paragrafy:
980
1395
1422
1423
1424
1430-1433
1435
1440
1446
1447-1448
1454
1456
1457
1458
1459
1460
1461
1468
1469
1480
1484
1491