Různé (citáty - uzdravení)

V mnoha farních obcích se koná, nezávisle na shromážděních nebo charismatických iniciativách, každý měsíc bohoslužba za nemocné. Výsledky jsou neuvěřitelné. Co se dělá? Nic zvláštního, jen se slouží jedna mše zvlášť za nemocné s intenzivní modlitbou za ně po příjímání nebo se svátostným pomazáním po homilii. Ale prostá skutečnost, že církev věnuje zvláštní prostor a čas, aby se skláněla nad tímto bolestným aspektem existence, jímž je nemoc a utrpení, je sám o sobě příležitostí k evangelizaci.

To se dělo už v dobách Ježíšových. Lidé se za ním hrnuli, aby se nechali uzdravovat, a současně poslouchali jeho slovo. A tak se nejen vraceli domů bez nemocí, ale dostávalo se jim spásy: "Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele" (Mt 15,31).

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 96-97)

+

Rovněž rozdíl mezi kauzální a pouze symptomatickou léčbou lze vysvětlit vtipem. Jednoho muže budí během dovolené každé ráno kohout, který začíná příliš záhy kokrhat. Načež jde rekreant do lékárny, vyžádá si prostředek na spaní a namíchá jej pak kohoutovi do krmení - kauzální terapie!

(Viktor E. Frankl: Co v mých knihách není, Cesta, Brno 1997, 30)

+

Spása znamená více, než tělesnou záchranu. Odpuštění hříchů.
/ Kolář, Slovníku biblické teologie, str. 465/

+

K čemu vlastně jsou Ježíšovy zázraky?
Právě citovaná slova Písma byla Ježíšovou odpovědí na Janův dotaz z vězení: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" (Mt 11,3). A tím se ukazuje: při Ježíšových "mocných skutcích" nejde jen o uzdravování nemocných nebo kříšení mrtvých. Kdyby šlo v první řadě jen o tohle, proč by tedy Ježíš rovnou neuzdravil všechny lidi! Ale zde jde především o to, aby bylo dáno znamení nové doby, znamení přicházejícího Božího království - také bychom to mohli nazvat "stvrzením" jeho poselství. Tam, kde se člověk dotkne Boha, dochází k uzdravení. A tato "uzdravující znamení" se vyskytují především tam, kde je živá víra (Mk 10,52 - ke slepému: "Jdi, tvá víra tě zachránila."; Lk 17,19 - k uzdravenému malomocnému: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." aj.).
Naopak je nápadné, že Ježíš rázně odmítl vždycky tam, kde se po něm zázračné činy vyžadovaly jako "důkaz" nebo podívaná. Kdo nedokázal pochopit, co mohl na Ježíšovi denně vidět, tomu nebylo pomoci - ani skrze zázračná znamení (srovnej Mk 8,11-13).