Různé (KKC - ďábel, satan)

538
Evangelia mluví o čase Ježíšovy samoty na poušti ihned po křtu, který přijal od Jana: "Vyveden" Duchem na poušť, zůstává tam Ježíš čtyřicet dní bez jídla; žije mezi dravou zvěří a andělé mu slouží.246 Na konci této doby ho satan třikrát pokouší tím, že podrobuje zkoušce jeho synovský vztah k Bohu. Ježíš odrazí tyto útoky, které jsou opakováním Adamova pokušení v ráji a pokušení Izraele na poušti, a ďábel se od něho vzdálí "až do určeného času" (Lk 4,13).

539
Evangelisté nám odhalují spásonosný význam této tajemné události. Ježíš je nový Adam, který zůstal věrný, zatímco první Adam podlehl pokušení. Ježíš dokonale plní povolání Izraele: na rozdíl od těch, kteří v minulosti pokoušeli Boha na poušti během čtyřiceti let,247 Kristus se projevuje jako Boží služebník, naprosto poslušný božské vůle. Tak Ježíš vítězí nad ďáblem: "spoutal siláka", aby mu vzal jeho kořist.248 Ježíšovo vítězství nad pokušením na poušti předjímá vítězství v utrpení, svrchovanou poslušnost jeho synovské lásky k Otci.

540
Ježíšovo pokušení ukazuje, jaké je mesiášské poslání Božího Syna v protikladu k tomu, jaké mu navrhuje satan a jaké by mu chtěli přikládat lidé.249 Proto Kristus zvítězil nad pokušitelem pro nás: "Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu" (Žid 4,15). Církev se každý rok připojuje k tajemství Ježíše na poušti čtyřicetidenní postní dobou.

550
Příchod Božího království je porážkou satanova království:286 "Jestliže však vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království" (Mt 12,28). Ježíšova vymítání (exorcismy) osvobozují lidi od nadvlády démonů.287 Předjímají Ježíšovo veliké vítězství nad "vládcem tohoto světa" (Jan 12, 31). Boží království bude s konečnou platností nastoleno Kristovým křížem: "Regnavit a ligno Deus" (Bůh vládne z kříže).288

635
Kristus tedy sestoupil do hlubiny smrti,498 aby mrtví uslyšeli hlas Božího Syna. Ti, kteří uslyší, budou žít.499 Ježíš, "původce života" (Sk 3,15) "svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla", a tak vysvobodil "všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí" (Žid 2, 14-15). Od nynějška má vzkříšený Kristus "klíče od smrti a podsvětí" (Zj 1,18) a před Ježíšovým jménem se skloní "každé koleno - na nebi, na zemi a i v podsvětí" (Flp 2,10).
"Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zatřásla a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali... Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází ten, který je jejich Bůh a jejich syn, vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou... Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem... Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli."500

1086
"Jako Otec poslal Krista, tak Kristus poslal apoštoly a naplnil je Duchem svatým. Měli hlásat evangelium všemu stvoření a zvěstovat, že nás Boží Syn svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním vysvobodil ze satanovy moci a od smrti a převedl do Otcova království. Hlásané dílo spásy však měli také uskutečňovat obětí a svátostmi, které jsou ohniskem všeho liturgického života".3

1237
Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcovatele, ďábla, pronáší se nad kandidátem jeden (nebo více) exorcismus(mů). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vzkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je pak křtem "odevzdán".33

1708
Kristus nás svým utrpením osvobodil od satana a od hříchu. Zasloužil nám nový život v Duchu svatém. Jeho milost obnovuje, co v nás hřích pokazil.

2482
"Lež spočívá v tom, že člověk říká nepravdu s úmyslem oklamat."227 Pán pranýřuje lež jakožto dílo satana: "Váš otec je ďábel... není v něm pravda. Když mluví lež, mluví z toho, co je mu vlastní, protože je lhář a otec lži" (Jan 8,44).

2538
Desáté přikázání vyžaduje, aby se z lidského srdce vyhostila závist. Když prorok Natan chtěl vzbudit v králi Davidovi lítost, vyprávěl mu příběh o chudákovi, který měl jen jednu ovečku, jež byla pro něho jako dcera, a o bohatci, který navzdory tomu, že měl mnoho dobytka, záviděl tomu chudákovi a nakonec mu jeho ovečku ukradl.258 Závist může vést k nejhorším zločinům.259 Ďáblovou závistí vešla do světa smrt.260
"Vedeme mezi sebou válku a je to závist, která ozbrojuje jedny proti druhým... Jestliže všichni tak zavile ničí Kristovo Tělo, kam to dospěje? Pracujeme tím na jeho vysílení... Říkáme si, že jsme údy jednoho a téhož Těla, a požíráme se, jako by to činily šelmy."261