Sebestředná dáma (James A. Feehan)

Johana žila ve svém malém světě; a ten svět byl na sever, jih, východ i západ ohraničen kým asi? No ovšem, Johanou!

Jádro tohoto příběhu se trochu podobá vidění nebe a pekla, které měl jednou jeden poutník. Nejprve mohl pohlédnout do pekla. Viděl tam řadu lidí sedících okolo dlouhého slavnostně prostřeného stolu obloženého všemi možnými exotickými potravinami a lahůdkami. Háček byl ale v tom, že je měli jíst noži a vidličkami přes deset metrů dlouhými. Jídlo si svůdně leželo před nimi, ale do úst nemohli dostat ani sousto, a tak zuřili nad marností svého počínání a vřískali vzteky.

Pak pohlédl poutník do nebe - a viděl v zásadě stejnou situaci. Jídlo bylo přesně stejné, vidličky a nože byly přesně stejně dlouhé, ale těmhle lidem se tu líbilo. Ti, kteří seděli na jedné straně stolu, používali své vidličky a nože, aby nakrmili lidi, kteří seděli na straně druhé, a naopak. Tohle řešení je okamžitě napadlo, protože byli zvyklí pomáhat druhým už na zemi.


(James A. Feehan: Bůh ukrytý v příbězích, Karmelitánské nakladatelství)

***

Další texty k tématu Osobnost, sebepřijetí naleznete zde