Slova a úkony (1153-1155)

1153
Každé slavení svátosti je setkání Božích dětí se svým Otcem v Kristu a v Duchu svatém a takové setkání se projeví jako dialog - skrze úkony a slova. I když symbolické úkony jsou již samy o sobě řečí, je přesto nutné, aby Boží slovo a odpověď víry doprovázely a oživovaly tyto úkony tak, aby semeno království přinášelo svůj plod v dobré půdě. Liturgické úkony naznačují znameními to, co vyjadřuje Boží slovo: nezaslouženou Boží iniciativu a zároveň odpověď víry jeho lidu.

1154
Bohoslužba slova je nedílnou součástí svátostného slavení. K tomu, aby se živila víra věřících, mají být dobře využita znamení Božího slova: kniha slova (lekcionář nebo evangeliář), pocta, jež se jí prokazuje (průvod, okuřování, svíce), místo, odkud je hlásáno (ambon), jeho slyšitelné a srozumitelné přednášení, homilie celebranta, která navazuje na jeho hlásání, odpovědi shromáždění (hromadný souhlas, rozjímavé žalmy, litanie, vyznání víry...).

1155 Slova a úkony v liturgii, které patří neoddělitelně k sobě, ve své funkci znamení a poučování, jsou neoddělitelné i při uskutečňování toho, co znamenají. Duch svatý nejen dává chápat Boží slovo tím, že vzbuzuje víru, ale svátostmi také uskutečňuje Boží "veledíla" zvěstovaná slovem; on zpřítomňuje a sdílí dílo Otce, dokonané milovaným Synem.