Srdce a jazyk - nástroj dobra i zla

Jeden panovník z dávných časů hloubal nad otázkami života.
Protože ho znepokojovala podstata dobra a zla, přikázal svému sluhovi,
aby přinesl nějaké orgány, které jsou nejlepší, nejkrásnější a nejcennější. 

Sluha přinesl zvířecí srdce a jazyk.
Panovník si orgány prohlédl, přemýšlel o jejich smyslu a poté sluhu poslal,
aby přinesl nejošklivější a nejhorší orgány.

Sluha šel a donesl opět srdce a jazyk.
Udivený panovník se zeptal: "Přinášíš srdce a jazyk jako ty nejlepší orgány,
a současně i jako ty nejhorší, jak to?“

Sluha odpověděl:
„Když to, co člověk cítí a co si myslí, jde upřímně od srdce a jazyk říká čestně jen pravdu,
jsou srdce a jazyk ty nejcennější orgány. Člověk, jemuž patří, se cítí zdravý a šťastný.

Když se však ze srdce stane vrahovo doupě, které zapírá svá přání,
a jazyk mluví nepravdu a faleš, jsou oba orgány pro člověka, kterému patří,
skutečným trestem.
Svár, který rozsévá navenek, plní i jeho nitro a štěstí se od něho odvrací.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Nossrat Peseschkian: Příběhy jako klíč k dětské duši,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno