Stanovisko Svatého stolce ke klonování lidských embryí /29.11.2001/

Tiskové středisko Svatého stolce vydalo 27.11. prohlášení ke zprávě z USA o uspěšném klonování lidského embrya.



Vatikán/VIS: Časopis The Journal of Regenerative Medicine uveřejnil v pondělí 26.11.2001 článek výzkumníků americké společnosti Advanced Cell Technologies, který ve velmi dramatické podobě představuje závažnost události, během níž bylo tzv. "ve zkumavce" vyprodukováno nikoliv jedno, ale hned několik lidských embryí. Ty se postupně vyvinuly do stádia dvou, čtyř a šesti buněk. Experiment byl zdokumentován barevnými snímky. Skenovací mikroskop naprosto zřetelně zachytil první fázi vývoje těchto lidských životů, které vznikly nikoliv přirozeným spojením vajíčka a spermie, ale aktivací vajíčka jádrem somatické buňky.


Autoři tohoto pokusu sdělili, že nemají v úmyslu "vypěstování" člověka. Ale co je vlastně jiného to, co tito vědci nazývají pre-embryo (v originálu "early embryo"), než lidské embryo v rané fázi svého vývoje?


V této chvíli se v celé své aktuálnosti a palčivosti opět vynořuje velký bioetický otazník. Kdy začíná lidský život? Který okamžik máme považovat za počátek lidského života? Je to otázka, která se nikdy nevytratila. Zmíněné pokusy jsou ve skutečnosti víc než jen vědecká událost. Jablko sváru zůstává, protože je nepochybné - jak potvrzují i samotní badatelé, že se nejedná o pouhé buňky, jak by mnozí rádi věřili, ale skutečně o lidská embrya.


Událost nás tedy nutí k tomu, abychom znovu důrazně opakovali, že za začátek lidského života nemůžeme po vzájemné dohodě označit některou fázi vývoje embrya. Lidský život totiž skutečně začíná již v prvním momentu existence samotného embrya. Ten samozřejmě vyniká mnohem zřetelněji v "lidském" způsobu oplodnění, tedy ve chvíli spojení spermie s vajíčkem. Nicméně se musíme naučit rozeznat počátek života i v oplodnění "nelidském", které se uskuteční novým naprogramováním vajíčka tak, že se do něj vloží somatické jádro. Život, jak to bohužel dokázaly vědecké postupy, který může vzniknout i tímto způsobem, si však i za těchto okolností zachovává veškerou důstojnost stejně tak, jako kterýkoliv jiný existující lidský život.


Přes všechna rádoby "humanistická" prohlášení, která v klonování lidských embryí vidí především možnost léčení různých nemocí, je nezbytné klidné, ale jasné zhodnocení tohoto projektu, které nám ukáže jeho morální závažnost a přivede k jednoznačnému odsouzení. Ve jménu zdraví a dobrodiní lidstva se touto činností realizuje skutečná a opravdová diskriminace lidských bytostí, která je založena na fázi jejich vývoje (z toho by pak vyplývalo, že embryo má menší hodnotu než zárodek, zárodek by poté byl méně než dítě a dítě méně než dospělý jedinec). Tyto pokusy zcela převracejí morální imperativ, který nás vede k maximálnímu respektu a ochraně právě těch nejslabších, bezbranných, kterým i přesto musí být zachována vnitřní důstojnost.


Výzkum kmenových buněk je však v dnešní době také důkazem existence jiných cest, morálně přijatelných a z vědeckého hlediska hodnotných. Jde především o využití kmenových buněk dospělých jedinců. Ty má každý z nás. Jejich dalšími zdroji může být pupeční šňůra či zárodky z přirozených potratů. Touto cestou se musí vydat každý poctivý a solidní vědec, který usiluje o to, aby vůči člověku, a tedy vůči sobě samému, zachoval vždy maximální respekt.




Gabriela Hánečková, 29.11. 2001 13:00:00

Se svolením převzato se serveru tisk.cirkev.cz