STATEČNOST – pevně setrvávat v dobrém

Člověk se od zvířete liší rozumem.
Rozum je schopnost zaznamenávat skutečnost.
Spravedlnost je jednající rozum, schopnost jednat podle toho, jaký je rozum. Spravedlností se člověk zlidšťuje, nespravedlností odlidšťuje.
Už jsme viděli: Dobrý nůž je ostrý nůž. Dobrý člověk je spravedlivý člověk.
Je ovšem těžké žít vždycky spravedlivě. Kvůli čemu opouští člověk přímou cestu spravedlnosti?
Když ho z ní něco "svádí" nebo ho něco "ohrožuje". "Svodům" se staví do cesty "střídmost", pocitům "ohrožení" zase "statečnost".
______________________

Co to je statečnost?
Být statečným znamená pevně setrvávat v dobrém, i když hrozí nebezpečí.
______________________


SLEPÝ PILOT

Kdesi v Texasu, ve výšce dvanácti tisíc metrů, sedí na sedadle stihačky žák pilotní školy Robert Waiding plný výtečné nálady. Vedle něho je jeho instruktor, hlavní pilot kapitán Joseph Garner. Ničeho se nedotýká, jen pozoruje.

Je 22.45 hodin.

Znenadání vyšlehnou z pravé trysky stíhačky plameny. Musí to být nedostatek oleje, který způsobil přehřátí.
Kapitán považuje letadlo za ztracené. Okamžitě vydává jasný rozkaz: "Opustit letadlo!" Hned nato se otevře skleněná střecha a dovnitř vtrhne mocný vichr, protože letí rychlostí 700 kilometrů za hodinu. O vteřinu později poroučí kapitán Robertovi, aby vyskočil.

Mladík okamžitě stiskne knoflík, který má vymrštit sedadlo. Nic se však neděje. Něco nefunguje. S největším vypětím otáčí Robert knoflík a náhle ztuhne leknutím. Kapitánovo sedadlo je stále ještě na místě, ale prázdné. Hlavního pilota odnesl vítr.

Pro Roberta zbývá jen jediná šance na přežití, totiž vyskočit, a to co nejrychleji, protože z reaktoru srší plameny jako z rakety. Otáčí se, aby se odpoutal. Vtom spatří holínku. Kapitán Joseph Garner leží v bezvědomí, zaklíněný v zadní části letadla.

Robert neví, co má dělat. Letadlo může každým okamžikem explodovat.
Náhle dostane úplně bláznivý nápad. Nemůže vyskočit.
Nemůže tu svého učitele nechat v bezvědomí. Jeho šance je jedna k milionu, ale on to chce riskovat.

Robert popadne řídicí páku a letí střemhlav. Rychlost stoupá na 800 až 900 kilometrů v hodině. Teplota v otevřené kabině je 40 stupňů pod nulou. Robert už nemůže pohnout očními víčky. V ledové bouři se mu převrátila a ztuhla a oči ho teď strašně bolí.
Letadlo se blíží tisícikilometrové rychlosti - a to s otevřenou kabinou! Robert počítá vteřiny letu střemhlav, a když má dojem, že už není daleko od země, změní zase polohu na horizontální let. Tápe rukou po rádiovém spínači a volá pozemní stanici: „Tady je pilot Robert Waiding. Jsem slepý. Pomozte mi!“

Nějaký hlas mu odpovídá: „Jsi 1700 metrů nad zemí. Pokusíme se tě navést dolů.“ Hlas mu poroučí, aby snížil rychlost na 400 kilometrů v hodině.
Pak Robert slyší: „Teď můžeš, jsi v ose přistávací dráhy.“
Hlas poroučí, aby zapnul světla, aby ho mohli navést. Hmatá po vypínačích, ale nemůže najít správný knoflík.
„Otoč se ještě jednou, je čas! Řeknu ti přesně, kde knoflík je,“ ozývá se hlas ve sluchátkách.

O čtyři minuty později jsou světla zapnuta. Krátce předtím, než se letadlo dotkne země, se dostává do šikmé polohy. Hlas bez jakékoliv stopy vzrušení: „Můžeš si vybrat, malý. Buď přidáš plyn a uděláš ještě jednu rundu, nebo zatáhni zase kola a přistaneš na břichu."

Robert Waiding okamžitě odpovídá: „Už nemohu. Jdu dolů.“Za dvě minuty vyrážejí hasičské vozy k letadlu, které přistává na břichu v obrovském dešti jisker. Letadlo tone v hasicí pěně. Zachránci jsou hned na místě a oba muže vysvobodí.

Kapitán Gamer se probere deset minut po příjezdu do nemocnice. Všechno mu musejí vyprávět. Robert Waiding potřebuje tři dny, aby mohl zase téměř normálně vidět. Po celý život bude mít slabý zrak.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefevre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.