Tajemství Boha (Anselm Grün)

Věřit znamená převzít Ježíšův pohled na život a na svět. Znamená to hledět na svět dobrýma očima a akceptovat jej jako svět dobrého Boha, mít k němu kladný postoj. Svět pro nás pak nebude cizotou a ohrožením, nýbrž Božím stvořením. Začne být průsvitný pro Boha. Zrcadlí se v něm slavná Boží krása. Tento nový pohled způsobí, že začnu jinak zacházet s přírodou, a dá mi i jiný cit. Nejde tu o nějaké blouznivé uctívání přírody, nýbrž o pohled, jímž v přírodě vidíme Boží dílo.

Procházím-li přírodou s tímto pohledem, pak mi ukáže svou tvář ve zcela nové dimenzi. Začne být pro mne čímsi důvěrně známým a já se cítím s ní zajedno. Je dílem Boha, mého Stvořitele. Bůh mě vytvořil z téže látky, z jaké je vytvořena ona. Život, který cítím v ní, je i mým životem. Je to Boží život.

A pak vše zprůsvitní pro Boha. Květina zrcadlí Boží krásu. Slunce mi dává tušit něco z tepla jeho lásky. Když vane vítr, proniká mne Boží Duch, otřásá mnou ve větrné bouři, pročišťuje mne; jemně a něžně mi hladí tváře v podobě líbezného vánku. Stačí, jen když jdu k základu věcí, když se do nich zcela vcítím, pak na jejich dně objevím Boha. A tento nový pohled na přírodu mi nedovolí, abych s ní kdy byl u konce.

Tajemství Boha přebývá ve stvoření. A proto pro mne stvoření nikdy nemůže být nudné. Vždycky v něm vycítíme něco z nekonečného tajemství Boha. A tento pohled vede také k novému prožívání sebe samého. Cítím, že i ve mně je týž Boží život, který kolem mne bují v tak různých formách. A jakmile v sobě ucítím vitalitu, pak si už nemusím lámat hlavu s tím, co je smyslem mého života. Když pocítím svou živost, už má můj život smysl. Život má smysl v sobě samém.

(Anselm Grün: Proměňující moc víry, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 23-24)