Tolstého podobenství o plavbě života

Lev Nikolajevič Tolstoj kdysi shrnul příběh svého života do tohoto podobenství:

„Připadal jsem si jako člověk, kterého posadili do člunu a do jeho nezkušených rukou vložili veslo. Odrazili mě od břehu a nechali mě veslovat po proudu života.

Čím víc jsem se přibližoval k místu, kde byl proud nejsilnější, tím víc lidí jsem potkával. Smějící se, zpívající a hlučící lidé pluli všichni stejným směrem a nikdo z nich se neptal, jestli je směr správný.

Najednou jsem slyšel hukot silných vírů a viděl jsem, jak lodě života šly jedna za druhou ke dnu.

Vzpamatoval jsem se a odhodlal jsem se k šílené jízdě. Vesloval jsem ze všech sil nazpět proti proudu, zpátky ke břehu. Konečně jsem vyvázl z nebezpečí a zjistil jsem, že břeh, od něhož jsem se odrazil a odplul, byl živý Bůh.

​Konečně jsem se k němu vrátil a skryl se u něho…

Se svolením zpracováno podle knihy:
Laskavé slovo na každý den, Petr Weissman,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno