Tvář nahé lásky (Michel Quoist)

Já jsme věřil v Boha proto, že jsem nechtěl připustit, že se rozptýlím do nicoty, že přicházím odnikud a směřuji nikam, že budu jako řeka bez pramene, jako cesta, která nikam nevede. Bylo pro mě nepřijatelné být výplodem miliard náhod. Bylo pro mě nepředstavitelné, že by můj duch mohl být výsledkem reakcí několika kyselin v mém smrtelném těle. (56-57)

/Přemýšlel a hledal sám, nakonec to vzdal, ale čas od času vždy pocítil touhu najít "pramen tajemné řeky".
Ve svém hledání jsem postoupil dál. Nehledal jsem už něco, ale někoho. (57)
/Dále pak Bůh jako vševládce, dávající i utrpení. Až doveden Mudrcem k myšlence:/
...OPRAVDOVÝ BŮH má pouze jednu tvář, tvář LÁSKY, NAHÉ LÁSKY, JEŽÍŠE KRISTA,
NAHÉHO V JESLÍCH,
NAHÉHO NA KŘÍŽI. (6O)
(Bez roucha, bez lidské moci,síly, opovrhovaný, vydaný...)
(Michel Quoist: Povídej mi o lásce, Portál, Praha 1994, 56-6O)