Udusili jsme svátek Kristova narození hromadami balícího papíru

Slavení vánoc se rok od roku stává hlučnější, nákladnější a povrchnější. Až do samotných svátků mnohý naříká, co je třeba ještě nakoupit, udělat, komu napsat. A tak místo toho, abychom oslavovali narození našeho Spasitele a Zachránce, zabýváme se jen sami sebou.

Z vánoc se udělala rodinná slavnost, rodinné show, které se liší od jiných rodinných slavností jen tím, že je v něm více sentimentality. Rodiče cítí vinu, že na své děti neměly čas, a tak se jim to na Štědrý večer snaží vynahradit hromadou dárků. Vánoc se zmocnil průmysl a obchod, takže se stávají záležitostí pěněženky.

Udusili jsme svátek Kristova narození hromadami balícího papíru s jedlovými větvičkami, kilometry pozlacených stužek, hromadami vánočních pozdravů a hromadami jídla na vánočních stolech.

Tajemství Boha, který se stal člověkem, tato převratná událost, která se stala přelomem dějin, se zploštila na nasládlou idylu jmelí.

Copak se stal Bůh člověkem proto, abychom se jednou za rok sentimentálně dojímali u vánočního stromku, cpali se vánočním kaprem a cukrovím, abychom si z křesťanských vánoc udělali záminku pro pitky a hodování?!

Sabotovali jsme prostotu čtyř vět evangelia:

"Porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plének a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." (Lk 2,7)

Právě tyto řádky odsuzují naše bohaté, přesycené a nabubřelé vánoce, které jsou tak chudé na Spasitele, ale plné sentimentálního dojetí.

Proč bychom nemohli naše bohaté vánoce alespoň trochu obohatit betlémskou chudobou, abychom byli naplněni pravou vánoční radostí!?

Proč bychom se nemohli ztišit a tak umožnit našemu Spasiteli a Zachránci, aby se s námi setkal, aby k nám vešel, abychom se pak nevraceli do všedních dní bez lásky, abychom se netrmáceli slepě životem, zatímco bychom mohli být vnitřně šťastni a spokojeni?!