Útočiště pro krále

Zem byla té noci rozechvělá očekáváním. Maličká planeta jedné ze slunečních soustav v miliardě galaxií, kterých je ve vesmíru jak naseto, byla vyvolena, aby se na ní zjevilo tajemství. Velké tajemství, které bylo u počátku vesmíru a bude i u jeho konce. Dokážete si představit to napětí.

Palestina, která nebyla než kouskem pudy spáleným sluncem, se chvěla dojetím. Kopce i údolí, skály i pouště byly tak dychtivé, že se málem třásly lidem pod nohama.

A samo město Betlém vypadalo jako brázda čekající na Boží semínko.
Zato lidé, někdy nepříliš vítaní hosté na Zemi, bez zájmu smetávali uplynulý den do zapomnění a chystali se ke spánku. Neměli ani tušení, jaký div se chystá. Jen někteří o něm snili a věřili, že se jednou uskuteční, jenomže o něm měli úplně jinou představu.

Právě proto muži a dívce, kteří za chladného a mlhavého soumraku hledali nocleh, nechali svá srdce i vrata zavřená na petlice. Proč by se měli dělit o teplo s neznámými, o chleba a sůl s pocestnými, o houni z velbloudí srsti s poutníky? Jen ať si poradí sami. Jsou mladí. Mohou se vyspat pod širým nebem v kupce slámy.

Marně je Josef přemlouval a vysvětloval, že jeho žena je těhotná. Tak mladá, a už čeká dítě? Maria tiše stála a stud jí nedovolil jít se ukazovat do světla vycházejícího ze dveří. Těhotná žena! To je starý trik, jak oblomit ženské a zadarmo se ohřát.

Jediný, kdo jim uvěřil, byl hostinský. Právě proto jim však řekl, že se k němu nevejde už ani myš. Noční porod by vyvolal u hostů nevoli a za úsvitu by mu mnozí zmizeli bez placení.

Planetě Zemi se sevřely útroby lítostí. Člověk, její host, odmítal přijmout toho, kdo kvůli němu přicházel z nekonečné věčnosti, Kopec na konci Betléma se z rozechvění pohnul a skála v něm vytvořila malý převis. Vítr ho rychle vymetl a přinesl z okolních pastvin chomáče nejměkčí suché trávy.
Maria ani na okamžik nezaváhala. Jemná vůně čerstvého sena ji vítala do skalního přístřešku.

Ve městě se těsné domy a úzké uličky krčily studem. Za jeho hradbami sama Země připravila nejprostší, ale současně i nejpřátelštější uvítání: stala se útočištěm, bezpečným místem pro zrod velké řeky lásky. Lásky, kterou lidé ani tehdy nechtěli pustit dovnitř. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Piero Gribaudi, Příběhy vánoční noci,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno