V důsledku nedostatku kněží (Bernardin Schellenberger)

V důsledku nedostatku kněží se pastorace stává neosobní! Omezuje se na racionální organizaci moderního podniku služeb, na plošné udílení svátostí. Např. na křest jáhen A, na mši svatou farář B, příp. střídavě C a D, příprava na první sv. přijímání katechetka F, na pohřby pensista G....

"Bylo by nanejvýš povážlivé, kdyby svátosti nahradily život a pastoraci ; kdybychom vše, co (ještě) můžeme nabídnout, zabalili do svátostí." (54)

/To neznamená, že svátosti nic neznamenají. Ale jejich obsah a jejich tajemství se otvírají, jen když jsou vrcholy celkové aktivity, celého života, neboť jen v životě je vlastní tajemství: láska a krása Boží se projevuje v každém činu lásky a dobra, v sebevydání, v přijetí něčeho těžkého, v nesení všednosti dne, v trpělivosti, v žasnutí nad zázračnem, ve zpěvu, chvále, v tanci, v mlčení a v naslouchání událostem, v samotném životě... Naším úkolem je toto otvírat. Kněz má být "ten, kdo hledá, čte a vysvětluje Boží stopy". /Spurensucher, Spurenleser, Spurendeuter Gottes/ (55)
Bez spojení s všedním životem jsou svátosti pouhé rituály, jsou neúčinné a nic neříkající.

(Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 52-57)