V životě není malých rolí

Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí.  Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. Říkám si, že i naše často malá životní role může něco zachránit. I ten poslední člověk může něco dokázat.

Třeba taková světu neznámá babička. Ta může svítit jako sluníčko na všechny doma, může všechno zjasňovat, hroty ulamovat, rodinu smiřovat, dětem v klidu životní moudrost dávat. Ono se totiž stává, že někdo v rodině stále rozsévá mráz a chlad, a to pak teprve je třeba, aby někdo svítil a všechen sníh tak brzy roztál a bylo zase teplo.

Chtěl bych, abychom všichni posílali jeden paprsek za druhým na ono veliké jeviště, které nazýváme svět.

Z knihy:
František Lukeš, Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl ,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno, zkráceno.

František Lukeš (1921 – 1998) byl český kněz, pedagog a spisovatel. Po vystudování Obchodní školy vstoupil do kněžského semináře a byl vysvěcen na kněze v roce 1947 - rok před komunistickým pučem. V době socialismu byl komunistickou mocí šikanován a překládán na "nevýznamná" působiště. Po listopadu 1989 mu vyšlo několik úspěšných titulů.