Vším mohou být jen všichni (Walter Kasper)

Alternativou k oběma zamítnutým možnostem, k autoritativně zaručené monolitické církevní jednotě a k rozplynutí do liberalistického, už nikterak nezprostředkovaného pluralismu, může být pouze ortodoxie chápaná dialogicky a dynamicky. Ta vychází z přesvědčení, že pravda v církvi se musí ukázat v procesu rozhovoru všech charismat a směrů. Pravověrný a církevní je někdo tak dlouho, dokud je ochoten udržovat dialog s církevním společenstvím, dokud přiznává jeho výpovědím zavazující nárok a přijímá je jako výzvu, jíž dává reálnou šanci vůči svému vlastnímu subjektivnímu přesvědčení. ... K intelektuální poctivosti totiž patří také uznání konečnosti vlastního stanoviska a odvaha nechat se přesvědčit druhými. Kdo k tomu už není ochoten, ten sám sebe vyloučil ze společenství věřících; a je jen aktem čestnosti a úcty k vlastnímu i cizímu přesvědčení, když církev tento rozdíl také konstatuje. Takové sankce by však měly zůstat omezeny na tak zásadní a jednoznačné otázky, jak se o nich mluví v Písmu. /Např. Ga 1,6; 1 J 1,22; 5,1; 4,15; 5,5; 4,1 apod./ (126-27)

Nechceme ani zmrznout extrémním individualismem, ani se zadusit extrémním centralismem. (128)

"Chtít být vším nesmí ani každý, ani jeden; vším mohou být jen všichni a jednotou všech pouze celek. To je idea katolické církve." /K tomuto citátu v pozn.: Toto vyjádření odkazuje na vzpomínku Brentanovu, kterou nám zprostředkuje P. B. Gams, viz komentář J. R. Geiselmann, Kommentar zu Moehlers Symbolik, Darmstadt 1961, str. 698./ (128)

(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím, Křesťanská akademie 1987, . 126-28)