Výběr z knihy A. Grüna: Půst

- Půst zintenzivňuje modlitbu, je modlitbou tělem i duší, stupňuje bdělost a otevřenost vůči Bohu. /3/

- Církev v podstatě zapomněla na půst. Z postu se stal postoj čistě duchový... Na čistě tělesný půst se /před nedávnem/ shlíželo téměř opovržlivě a přitom se ani nepozorovalo, že s tělesným postem zmizel i duch postu... Ztratilo se pochopení pro hodnotu postu... /4/


- Léčebný půst je v podstatě vylučovací kůra, při níž se pročišťují veškeré tělesné tkáně a šťávy. Postem jsou vylučovány škodlivé látky z těla. Jsou odbourávány přestárlé buňky a tím je povzbuzena tvorba mladistvých buněk. /12/

- Půst má regenerující účinek na tělo. /13/

- PŮST UDRŽUJE OTEVŘENOU RÁNU, KTERÁ NÁS UDRŽUJE V POHYBU SMĚREM K BOHU, ABYCHOM PŘÍLIŠ RYCHLE NEHLEDALI USPOKOJENÍ SVÉ TOUHY NĚKDE JINDE, u lidí, nebo u světské krásy. Půst nás chrání před příliš náhlým zakrýváním oné rány, nedovolí, abychom ji vycpali náhražkovými uspokojeními. Dává nám tělesně pocítit naše nejhlubší určení, že jsme totiž na cestě k Bohu a že jen Bůh může ukojit náš nejvnitřnější neklid. /13/


- Na poušti není nic, za čím bychom se mohli skrýt. A půst nás činí v této bezbrannosti ještě zranitelnějšími. Nemáme už nic, čím bychom ucpali vystupující prázdnotu... Nemilosrdně jsme postaveni tváří v tvář silám, které bojují o nadvládu nad námi. Jde nakonec o to, zda přenecháme vládu nad sebou Bohu nebo satanovi.
Obžerství neškodí jen tělu, nýbrž otupuje i ducha. Příliš mnoho jídla nám bere zdravé napětí, dělá z nás lidi duchovně nasycené a líné. /19/

- Kdo se postí pro lidské uznání, nezakusí pozitivní účinky postu. Půst ho nepromění, neosvobodí a neotevře pro Boha.
Testem správného užívání postu je styk s druhými a mluvení o nich. Mluvím-li o druhých zle, nepochopil jsem ze smyslu postu nic a bylo by lépe postu zanechat... /21/

- Tělesný půst musí být spojen s postem ducha, tj. se zdrženlivostí od zlých myšlenek. /22/

- Skutek zbožnosti je cenný pouze tehdy, není-li konán před lidmi, ale ve skrytosti. "A tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí."(Mt 6,4) /26/

- Půst zintenzivňuje modlitbu. Především prosebnou. Moje modlitba pak zaujímá celou mou existenci. Úpím k Bohu tělem i duší, svým postem, a vyznávám, že tu sám nic nezmohu, že jsem odkázán jedině na Boží pomoc. /27/

- Půst nás uschopňuje k soucitu a milosrdenství. /29/

- Půst je adorace. V adoraci již člověk nic nenárokuje pro sebe, nýbrž sklání se před Větším - Bohem. V postu se člověk sklání svým tělem, jež je postem stravováno, před nekonečným Bohem, který jediný je s to utišit jeho nejhlubší (a nejvnitřnější) hlad. Celým tělem křičí člověk po Bohu. /33/

- Půst v sobě skrývá určitá nebezpečí, vytratí-li se z něj správná míra.
Prvním nebezpečím je jistá negace života.
Dalším nebezpečím je negativní postoj k tělu. /45-46/


JAK SE POSTIT DNES?!

Čtyřicetidenní postní dobu bychom neměli rozmělňovat pouze sbíráním peněz na dobré účely, nebo (jen) tím, že se méně díváme na televizi. Postní doba znamená skutečný půst- půst tělem i duší. K tomu náleží obrácení, a to tělem i duší...
Alespoň v pátek bychom se měli v tomto období postit úplně.
Oživení by si zasloužil Svatý týden jakožto příprava na velikonoce. Kdo si to může dovolit, měl by se po celý týden úplně postit. Pak by však bylo dobré, aby to dělal ve společenství... Společný půst by měl být spojen s dobou společné modlitby.... Tak ztratí půst charakter výkonu.... /48-49/

- K postu musím přistupovat ve svobodě ducha. Testuji se, zkoumám, pozvolna posouvám meze. Nesmím proti sobě zuřit. Od svých závislostí se mohu osvobozovat jen pozvolna, za předpokladu, že se s nimi v hloubi srdce smířím a přijmu je. Měnit můžeme jen to, co jsme přijali.
Nikdy nezáleží na vnějším úspěchu, ale vždy jde o to, zda mě půst dělá člověkem citlivějším, laskavějším a milosrdnějším. Nesmím přecházet své základní potřeby, nýbrž- půst mě má naučit jak s nimi lépe a laskavěji zacházet. Nemám být závislý na jídle a pití, nýbrž mám jíst a pít s větší uctivostí. Nemám hltat, ale nemám jídlo ani trpět... /52/

- Společenství nám pomáhá jednak půst předčasně nevzdat a na druhé straně nás nese. Může také člověka zdravě korigovat. /54/

- Půst není samoúčelný. Je to osvědčený prostředek duchovní askeze, který nás může uvést do správného vztahu k Bohu i k lidem.
Při postu prožíváme svou existenci stvořených tvorů, kteří jsou stvořeni Boží rukou a teprve v Bohu najdou své naplnění; tvorů, kteří se nezastavují u darů, nýbrž usilují o samého dárce, který je vlastním cílem.

Půst je křik našeho těla po Bohu, křik z propastné hlubiny, v níž se setkáváme se svou nejhlubší bezmocí, zranitelností a nenaplněností a v níž celou svou bytost necháme padnout do propasti Boha (do bezedné Boží náruče). /56/


/Výběr z knihy A. Grüna: "Půst", vydalo Karmelitánské nakladatelství, strany uvedeny v textu/
Více z knihy zde