Výjezdní vízum (Viktor E. Frankl)

Výjezdní vízum

Musel jsem řadu let čekat na vízum, které by mi umožnilo výjezd do USA. Konečně jsem byl krátce před vstupem Spojených států do války písemně vyzván, abych navštívil konzulát USA a dal si vyhotovit vízum. Zarazil jsem se: mám tu nechat rodiče samotné? Věděl jsem přece, jaký osud jim hrozí: deportace do koncentračního tábora. měl jsem jim tedy říci sbohem a přenechat je prostě tomuto osudu? Vízum platilo výhradně pro mě!

Nerozhodně jsem opustil dům, šel jsem se trochu projít a myslel jsem si: "Není to typická situace, kdy by bylo třeba pokynu shůry?" Když jsem přišel domů, padl můj pohled na kousek mramoru, který ležel na stole.

"Co je to?" obrátil jsem se na svého otce.

"To? Ach, našel jsem to dnes na zbořeništi, kde dříve stála synagoga, která byla vypálena. Mramorový úlomek je kus desek Zákona. Jestli tě to zajímá, mohu ti také říci, ke kterému z deseti přikázání se vytesané hebrejské písmeno vztahuje. Neboť je jen jedno přikázáni, jehož iniciála to je“

"A sice?" naléhám na svého otce.
Nato mi odpověděl: "Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi ..."

A tak jsem zůstal "na zemi" u svých rodičů a nechal jsem vízum propadnout. To je příběh o malém úlomku mramoru.

Možná že mé rozhodnutí zůstat bylo učiněno dávno v mém nitru a věštba byla ve skutečnosti jen ozvěnou hlasu svědomí. Jinými slovy, šlo o projektivní test. Někdo jiný by snad na mém místě neviděl v kousku mramoru nic jiného než CaCO3 (uhličitan vápenatý) - ale nebyl by to i potom projektivní test, byť by byl pouhou projekcí jeho existenciálního vakua...?

(Viktor E. Frankl: Co v mých knihách není, Cesta, Brno 1997, 65)