Výraz naší lásky k Bohu (Matka Tereza)

Byl jsem bez přístřeší a tys mi otevřel dveře svého domu.
Byl jsem nahý a tys mi dal svůj plášť.
Byl jsem unavený a tys mne nechal odpočinout.
Byl jsem vyděšený a tys mne uklidnil.
Byl jsem negramotný a tys mne naučil číst a psát.
Byl jsem osamělý a tys vnesl do mé osamělosti lásku.
Byl jsem ve vězení a ty ses nebál mne navštívit.
Ležel jsem bezmocný svou dlouhou chorobou a tys mě neúnavně ošetřoval.
Byl jsem v cizině a tys mne tam přivítal.
Byl jsem nezaměstnaný a tys mi našel práci.
Byl jsem raněn v boji a tys mi ovázal rány.
Hledal jsem trochu vlídnosti a tys mi podal ruku.
Má pleť byla černá nebo žlutá nebo bílá. Posmívali se mi, doráželi na mne a tys mi pomohl s tím křížem.
Byl jsem starý a ty ses na mne tak hezky usmál.
Byl jsem sklíčen starostmi a ty ses o mé hoře se mnou podělil.
Viděls mne poplivaného, zhanobeného, zašlapaného, zkrvaveného a tys mne poznal, ačkoliv má tvář byla zalita potem a krví.
Když se mi posmívali, věděl jsem, že jsi mi nablízku svým srdcem.
A když jsem byl šťastný, dovolil jsi, abych se s tebou podělil o svou radost!
Jenom nějakým "dílem" můžeme vyjádřit svou lásku k Bohu. Naše láska musí být vždycky nasměrována k někomu. A chudí, jeho bratří nejmenší, nám umožňují vyjádřit svou lásku skrze ně.
Práce je jenom výrazem naší lásky k Bohu. Láskou k lidem dokazujeme, že milujeme Boha.
(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 6)