Význam slova ´svatý´ prodělal během dob řadu změn... (Romano Guardini)

Život člověka probíhá v nejrozmanitějších vzájemných vztazích. Nikdo není odkázán jen sám na sebe, každý závisí na jiných, je ovlivňován a sám ovlivňuje jiné... Jsme přesvědčeni, že /spravedliví/ zesnulí žijí v Bohu - mělo by pro ně přestat, co patří k podstatě života? A křesťané si skutečně uchovali bdělé vědomí souvislosti se zesnulými, kteří s nimi byli spjati příbuzenskými vztahy, osobní láskou a duchovními hodnotami, a doufají v nové společenství s nimi v budoucím životě....

Již v nejranějších křesťanských dobách byli žádáni mučedníci...věřícími o přímluvu - někdy již během svého života, třeba ve vězení nebo na cestě na popraviště, především pak po smrti... To se dělo ve spojitosti s jádrem celé liturgie, totiž s památkou Páně, se mší svatou. Oltáře byly s oblibou budovány na hrobech mučedníků a jejich vzývání bylo... přejato do modliteb mše.

Totéž platí o svatých vůbec. Význam slova "svatý" prodělal během dob řadu změn. Ve sféře Nového zákona se jím ještě označují všichni, kteří věří v Krista, kteří se křtem probudili k novému životu a podílejí se na eucharistickém společenství, tedy prostě křesťané. S rostoucím počtem věřících se smysl slova "svatý" zužuje a čím dále, tím více se týká mimořádnosti, s níž se na člověku zřetelně projevuje Boží povolání a vedení, bezpodmíněnost jeho oddanosti Bohu, velikost jeho zážitků a skutků.... Žili na zemi podrobeni všem nezbytnostem pozemského života a vystaveni veškeré bídě jako všichni lidé; zároveň však byli živými svědky jiného světa a naplněni jeho tajemstvím. Vzali opravdu vážně přikázání milovat Boha... a bližního... a nežili jen pro sebe, nýbrž pro všechny. Jestliže se na ně obrátil člověk se svými životními potížemi, cítil, že je chápán a přijímán jako nikde jinde... Láska těchto přátel Božích... vycházela z nezištnosti, jež může pocházet jen od Boha, a proto usilovala o blaho druhých se svatou opravdovostí. Proč by tedy neměli lidé vyhledávat tuto lásku i nadále, i když srdce, ve kterých žila, již přestala bít na této zemi? Smrt přece není podle křesťanské víry koncem, nýbrž průchodem...

Od nejranějších křesťanských dob nalézáme živý vztah věřících k těm, kteří se na zemi ukázali být zvláštním způsobem Božími přáteli, to jest ke světcům.... Na první pohled se zdá, ze pozůstává jen z prosby o přispění. tato prosba je oprávněná, neboť bída lidského života je veliká, takže hledat lásku těch, kteří již vešli do Božího společenství, kteří jsou zajedno s Jeho vůlí a plni Jeho milosti, není ničím jiným než uskutečňováním vzájemné sepjatosti života ve víře... Vedle prosby se však rovněž objevuje chvála: radost z... Božího řízení. Jsou svědky vykoupení... Svatí též mohou mít zvláštní význam pro jednotlivce jako životní vzor. Zpřístupňují Kristovo bohatství. Kristus je "světlo",..., světci jsou jako hranoly, které rozkládají nepostižitelnost tohoto světla a nechávají z něho zazářit brzy té, brzy zas jiné barvě. Mohou tak věřícímu pomoci, aby z Krista sám sobě lépe porozuměl a nalezl cestu, po které má jít... Co nás však nejhlouběji pudí ke světcům, bude přece asi jen přání dlít u nich, stýkat se s nimi, podílet se na jejich životě. Je to láska, která vyhledává společenství těch, kteří žili zcela v lásce a nyní v ní dosáhli dokonalosti.... A nahlédneme-li do života velkých křesťanských osobností, často v něm najdeme důvěrný vztah k určitému světci, který nás naplní úctou.

Spojení se svatými je dobrá a vlastně samozřejmá věc. ...Svatí byli nepochybně jenom lidé; avšak vnořili se zcela do Božího tajemství a dovršilo se v nich nové stvoření. Věřící v nich nehledá velké osobnosti, nýbrž svědky Boží, v nichž se Bůh stal "vším ve všem". Někdy však jejich uctívání ztrácí správnou míru. V životě některých lidí nebo v jistých dobách téměř zatlačuje Boha.... Křesťanské svědomí je pak nuceno se proti tomu ohradit. V "Gloria" mše svaté se říká: "Ty jediný jsi Svatý, Ty jediný jsi Pán, Ty jediný jsi Svrchovaný - nejvyšší. Celé ovzduší modlitby... musí být ovládáno Božím majestátem. On to je, kdo má být vzýván a oslavován.... Vůbec nesmí vzniknout pochybnost, ke komu směřuje křesťanská modlitba....

Život svatých totiž vysvětluje Krista... Z každého z nich vyzařují jednotlivé paprsky Kristovy nekonečně bohaté... plnosti a stávají se tak zvlášť přístupné lidskému pohledu... Svatí jsou... objeviteli jeho výšin a dálek a možností. Razí cesty... i pro jiné, a vytvářejí životní formy, které mohou být uskutečňovány těmi, kteří by nebyli s to vytvořit si je sami...

Existuje jistý druh horlivosti vzhledem k Bohu, který má v sobě cosi ničivého. Aby si člověk zajistil, aby nic nestálo vedle Boha, doslova vymycuje kolem něho všechno, co nese známky posvátnosti.... Obklopují Boží majestát zdí... Zuří proti všemu, co by... mohlo uvést v pochybnost Boží jedinečnost... Jen... Bůh je bytostně Svatý a všechna úcta patří Jemu. Dal však zazářit světlu své svatosti v lidech, kteří se naučili v Kristu dokonale milovat...

(Romano Guardini, O modlitbě, str. 213nn)