Z myšlenek Michaela Marsche

Svátosti jsou viditelným znamením neviditelného uzdravení... Slavit svátosti znamená setkávat se velmi lidským způsobem s naším Bohem a s jeho láskou. Svátosti by měly být prožívány jako osobní setkání s Kristem, aby z nich mohlo vycházet uzdravení...
/str. 7/;

...neviditelné skutečnosti, které by nám chtěl Ježíš osvětlit viditelnými znameními...
viditelné, tělesně vnímatelné dění s neviditelnou duchovní skutečností - upraveno
/ str. 17/ ;

... Církev je především ... svátost, ... ona nás přivádí zpět k pramenům spásy... Církev je svátost - neboli znamení a nástroj niterného spojení s Bohem... /srv. Lumen gentium1/ Církev se zjevuje nejúčinněji a nejkonkrétněji ve znameních Boží lásky, které nazýváme svátostmi. Svátosti nám však nechtějí vyčarovat zdravý svět. Nejsou ani drogou, ani magií. ježíš nám neslíbil žádnou růžovou zahradu. Jako osobní setkání se Spasitelem uprostřed církve mohou však svátosti rozhodujícím způsobem přispět k uzdravení jednotlivce v ještě neuzdraveném světě...
/str. 19n/;

(Michael Marsch, Uzdravování skrze svátosti, strany uvedeny v textu)