Z některých postních prefací

Ty nám vždy znovu dáváš milost pokání, ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství.
V nich jsme dostali počátek tvého života, v nich rosteme k plnosti tvého synovství...
(1. postní)

+

Skrze (Krista) nám dáváš čas spásy a očišťuješ naše srdce: když nás hřích zavádí na scestí, ty nás vždy znovu k sobě obracíš, abychom se neuzavírali ve svém sobectví, ale otvírali se tobě, Bože, protože jenom v tobě je naše budoucnost.
(2. postní)

+

(Chválíme tě) za všechno, co nám dáváš, a především za to, že nás skrze ukřižovaného Ježíše Krista učíš lásce, která nehledá sama sebe.
Neboť jestliže se sami sebe zříkáme a z lásky se vydáváme druhým, podobáme se tobě.
(3. postní)

+

Bože, ty se slitováváš nad naší slabostí: když se postíme, obnovuješ v nás kázeň a obracíš nás k sobě a dáváš nám sílu, abychom nad zlem vítězili skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
(4. postní)

+

Když Ježíš připravoval učedníky na svou smrt, ukázal se jim mezi Mojžíšem a Eliášem a zjevil jim svou slávu, aby je poučil, že utrpením a smrtí se vstupuje do slávy vzkříšení.
(2. neděle postní)

+

(Ježíš) žízní po spáse světa; co kdysi slíbil ženě ze Samařska, slíbil všem, kdo v něho uvěřili: že v nich otevře studnici vody živé, tryskající do života věčného.
(3. neděle postní)

+

(Ježíš) je světlo, které přišlo na svět, aby ti, kdo v něho věří, nechodili ve tmách. Skrze něho jsme uzdravováni ze slepoty hříchu, skrze něho se ve křtu stáváme dětmi světla.
(4. neděle postní)