Začlenění (Walter Kasper)

Bez začlenění do konkrétního společenství věřících bude v dnešním světě stále těžší zůstat křesťanem a neopustit křesťanskou víru. Na takových společenstvích víry dnes rozhodujícím způsobem závisí i předávání víry další generaci. Připadá jim vysoká pastorální priorita.
Nelze zajisté podceňovat nebezpečí spiklenectví a stranických sporů. Toto nebezpečí, jak svědčí 1. list Korinťanům, existovalo už v době novozákonní. Proto bude rozhodující, aby jednotlivá společenství nežila izolovaně vedle sebe nebo dokonce existovala proti sobě.

Legitimní a autentickou obcí Ježíše Krista může být obec jen tehdy, žije-li ve společenství se všemi ostatními obcemi, v nichž je Ježíš Kristus právě tak přítomen (srov. Mt 18,2O). Ale měli bychom vidět nejen nebezpečí, ale také pozitivní možnosti rozhodnutí pro malá společenství. Těch by se mělo využít jako šance k obnovení a oživení biblického a starocírkevního obrazu církve: církev jako konkrétně v přední linii prožívané společenství víry v celosvětové komunikaci uvnitř jedné univerzální církve. Taková církev, chápaná a žitá jako communio, by mohla být opět zjevněji prožívána jako znamení a nástroj spásy. Na její tváři by zářilo světlo Kristovo jasněji než světlo světa a lidí. Tak by víra mohla novým způsobem nabýt jasných obrysů v naší době.

(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 61)