Základní informace o Mikulášovi

Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, biskup, mučedník a pomocník v nouzi.


Historicky doložená data: Mikuláš se narodil kolem r. 270 v řeckém Patrasu. Kolem roku 300 se jako mladý muž stal biskupem v Myře (Turecko). Brzy poté zde začalo pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením, vystoupil r. 325 na Nicejském koncilu. Více se o jeho životě a působení s jistotou neví. Je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí: 6.12. mezi roky 345 a 351.


Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou staletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Od 10. století je úcta k sv. Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli v Turecku uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy v bazilice sv. Mikuláše v jihoitalském městě Bari.


Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce, který se rozhodl prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl sv. Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, jimiž jejich otec nejen splatil dluhy, ale ještě zbylo na věno. Z této legendy vychází i typické znázorňování sv. Mikuláše se třemi zlatými jablky na knize.


Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století.


Sv. Mikuláš je hlavním patronem českobudějovické diecéze, kde je mu též zasvěcen katedrální chrám.