Zamyšlení ke slavnosti Nanebevstoupení Páně (M.M.)

Zmrtvýchvstalý Kristus definitivně vstupuje do věčné slávy. Nabízí se nám myšlenka přesně taková, jako napadla apoštoly. Je všemu konec, zůstáváme sami, máme strach. Strach z budoucnosti, strach, že ztrácíme někoho, kdo nám byl oporou, kdo poradil..... Jak známá situace!

Ale ve skutečnosti je to úplně jinak! Ježíš, odcházející k Otci není tím, komu na nás nezáleží, který nás ponechá bez rady, pomoci a odsoudí k sebezničení. Vždyť On přece řekl:"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi"(Mt 28,18). Z toho tedy vyplývá, že Kristus, který sedí po pravici Otce se stává ještě hlouběji a důvěrněji společníkem každého člověka v jeho životě.

Jeho nanebevstoupení tedy otvírá plné pokračování díla, které při svém působení na zemi začal: působení učedníků. Ty, které zde na zemi získal- ty posílá jako své svědky do světa, ti mají získávat další a další a tak se mají prakticky starat o to, aby Ježíšova práce pro záchranu světa pokračovala.Následné vybavení učedníků dary Ducha svatého je obdarováním a posilou na tuto cestu. I my jsme tedy vlastně prodlouženou rukou Boží v Kristově díle na zemi. Proč tedy máme strach?

Nanebevstoupení je velkou zvěstí naděje. Tváří v tvář temnotě smrti a neznámé budoucnosti jsme tímto vyzýváni, abychom pozvedli pohled ke Kristu, na definitnivní cíl lidské existance, přemohli strach a už konečně uvěřili jeho přislíbením,přijali dary Ducha svatého a v moci a síle tohoto Ducha se stali Kristovými spolupracovníky pro spásu druhých zde na zemi.

M.M.