Zamyšlení o adventu

* ZAČÁTEK * KONEC * VĚČNOST *

Z mladších let si každý z nás pamatuje okřídlenou větu ze všech pohádek: "Zazvonil zvonec a pohádky je konec." Je konec pěkné nálady, je konec situace, která nás vtáhne do svého děje, která byla příjemná a zároveň také klidnou přípravou na noc.

Dnes také používáme zvon, dokonce i v kostele, ale ne na konci, ale na začátku. Zvon dává znamení, že "něco" začíná. Je to zároveň výzva k větší soustředěnosti. Jinými slovy to lze chápat: Konec všemu, co nebylo správné, začínáme prožívat přítomnost Kristovu, která nás, pokud dovolíme, chce přetvořit a dodat odvahu do dalšího života. I samotný úkon kajícnosti nám to jasně ukazuje. Na nový začátek je potřeba se připravit a odstranit vše, co je staré a nedokonalé, co by bránilo a "zabíralo" místo novému růstu a vůbec přijetí nových milostí. Znamená to tedy, že není, v jistém smyslu, konce v životě, v kterém žijeme a v kterém usilujeme o svatost, ale pouze nový začátek, naděje a šance.

V našem životě jsou věci, které končí, ale vždy něco nového vzniká, následuje. Často to bývá v určitém vztahu, který je navzájem podmíněný.

Končí: začínají:
liturgický rok - advent
advent - Vánoce
rok - nový rok
půst - Velikonoce
škola - prázdniny
noc - den
život - smrt ?!?

A zde vidíme, z našeho pohledu, že něco není v pořádku. Smrt je pokračováním konce, ale není KONEC sám. Je zde "změna programu", kterou sám Tvůrce z lásky nabízí člověku jako ten největší dar, v který může člověk věřit během celého svého pozemského života. Sám Bůh je bez konce a také chce, aby člověk bez konce přebýval v jeho blízkosti. A protože to není maličkost, žít v Boží blízkosti, dává nám čas zde na zemi, abychom se osvědčili v konání dobra a tak se učili žít s "Dobrem".

Když se nám to již trošku daří, vidíme i první plody: na konci každého dne svěřuji svůj život Pánu s vděčností a vírou v Boží milosrdenství. Je to konec dne, ale uléhám s vírou, že to co jsem vykonal, prožil a započal, v tom mohu pokračovat další den, který z Boží lásky chci vděčně přijímat. Je to tedy stálé upevňování víry v to, že "následuje pokračování". I v situaci, kdy se mi zdá, že ten problém je neřešitený, vždy z Božího pohledu má pokračování, třeba i z té nejhlubší propasti, do které jsem vlastní vinou spadl. A to je i konkrétní příprava a důkaz víry ve věčný život. A ten je bez konce!

Velice výstižně to vyjadřuje kruh, který někdy vytváříme v kostele při pozdravení pokoje: vytváříme jednotu bez konce a v centru nás je sám Kristus. Na věčnosti též budeme / jak ve víře očekáváme / bez konce v Boží blízkosti.

Učit se konečnosti je někdy prospěchářské a projevem nezájmu, slabé víry .

Učit se "bezkonečnosti" = VĚČNOSTI je po celý život náročné, ale vyplatí se to, neboť: " Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.
/ 1.Kor 2,9 /

Doba, která nás očekává, je konkrétním pozváním nejen do Betléma, ale i do NEBE !