Navigace: Tematické texty S Svoboda Delší texty Zbavit se minulosti (Anselm Grün)

Zbavit se minulosti (Anselm Grün)

Musíme ustavičně opouštět svou minulost,abychom mohli být otevřeni pro budoucnost. ...Zbavit se minulosti znamená zbavit se dosavadních vnitřních postojů. ...Stále se musím uvolňovat od zvyklostí a důvěrně známých věcí, abych mohl být člověkem přítomnosti, abych byl otevřený vůči novému. (34)

Důležitý aspekt oproštění od minulosti spočívá v tom, že se oprostím od svých zatrpklostí. Jsou lidé, kteří s sebou stále nosí rány z minulosti a nechtějí se z nich uzdravit; cítí se ublíženi, protože nedostali, co chtěli; přízeň, lásku, něhu; protože je lidé zklamali. Potřebují vzpomínku na tyto rány, aby se mohli pevně držet své zahořklosti. Nemohou odpustit lidem, kteří je zranili, a nemohou odpustit Bohu, který jim tuto minulost přisoudil. Jde tedy o to, abychom se oprostili od své zahořklosti, protože právě ona nám uzavírá přístup k Bohu. Při oprošťování jde o otevření se vůči Bohu. Musím se od sebe oprostit,aby se mnou mohl Bůh něco udělat. Musím skoncovat s lpěním na sobě samém, musím rozevřít své dlaně, vzdát se prosazování sebe, musím se odevzdat, aby měl ke mně přístup Bůh, aby ve mně mohl jednat. (34-35)

(Anselm Grün: O mlčení Karmelit. nakl. Kostelní Vydří 1994, 34-35)

Autor: Anselm Grün

Témata: minulost Svoboda

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.