Žena s cibulí

V jedné povídce vypráví Dostojevskij o ženě,
která byla po dobu svého života velmi zlá.
Po její smrti bylo všem jasné, že po sobě nezanechala jedinou stopu dobra.

Chopili se jí ďáblové a hodili ji do ohnivého jezera.
Poblíž však stál anděl strážný a říkal si:
Kdybych si vzpomněl na něco dobrého, co ta žena udělala,
mohl bych o tom říci Bohu.
Něco ho napadlo a povídá:
„Bože, jednou vytáhla na své zahradě cibuli a darovala ji jedné žebračce.“

Bůh odpověděl: „Vezmi tu cibuli a podej jí ji do jezera,
aby ji uchopila za stonek a vytáhni ji za ni. Pokud to dokáže, může jít do ráje.
Pokud se ale stonek cibule přetrhne, zůstane tam, kde je.“

Anděl běžel k jezeru, podal ženě cibuli, aby se za ni vytáhla a pomalu jí pomáhal.
Málem se mu to podařilo, když však byla už téměř venku,
pověsili se na ni další hříšníci a žena se rozzlobila a odkopávala je nohama.

„Já mám být vytažena, ne vy, to je moje cibulka, ne vaše!“
Jakmile to řekla, cibule se přetrhla, a žena spadla zpátky do jezera a tam hoří dodnes. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Laskavé slovo na každý den, Petr Weissman,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno