Ženy jsou leckdy podceněny (M. Quist)

Ženy jsou leckdy podceněny. Mnohé proto litují, že jsou ženami a dožadují se "emancipace", která je ovšem jem umělým přizpůsobením tomu, co se považuje za privilegia /priority/ mužů. Muž a žena jsou si rovni v lidské důstojnosti, ale přitom jsou rozdílní a vzájemně se doplňují.

Jistě, moderní svět je "mužský" svět. Žena v něm nehraje roli, která jí přísluší. Musí proto rozvinout své ženství a získat tím opět znaky své přirozenosti. Bez toho se nemůže zdokonalovat ani plnit své poslání (vůči muži). Dále pak musí žena zaujmout své místo ve výstavbě světa. Proti vyzývavé a bezohledné převaze hmoty jí připadá v prvé řadě úloha být svědkem a matkou všeho lidského.

Pro křesťana existuje absolutní rovnost v důstojnosti muže a ženy:
oba jsou Božími tvory,
oba jsou vykoupeni skrze Ježíše Krista,
oba jsou Božími dětmi,
oba jsou povoláni k témuž nadpřirozenému poslání.
Svatý Pavel nám říká: "není už Žid ani pohan, otrok ani pán, muž ani žena, neboť vy všichni jste jeden v Kristu Ježíši." (Gal 3,28)
/22/
Muž potřebuje ženu, aby se zdokonalil /aby se mohl rozvíjet/; kéž by žena stále více byla ženou a zůstala jí!
Žena potřebuje muže, aby ji doplnil; kéž by muž byl ještě více opravdovým mužem!
Žádný z nich nemůže dojít dokonalosti sám, život nemůže rozkvétat bez spojení, /doplňování se/ a spolupráce obou v rodině, ve společnosti, v Církvi.
Čím je žena při vytváření domova, tím má být pro společnost při výstavbě světa. /23/

Do dnešního světa, v němž panuje všemocná hmota /"všemocný konzumismus"/, musí žena vnést a rodit "lidství".
Žena je pro pyšného muže neustálou připomínkou jeho neúplnosti, pro egoistického muže je trvalou výzvou, aby vyšel ze sebe. Musí připomínat světu, že se znetvořuje, pohrdá - li lidskou duší, a že ani duch /"duchovno"/ ho nedovede k cíli, neuzná-li "božství" /Boha/. /24/

/Michael Quist, Mezi člověkem a Bohem/